DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT UNDERGROUND METAL

pondělí 19. února 2018

Report, photos, video - NAPALM DEATH, EXORCIZPHOBIA, KAOSQUAD - Šeříkovka, Plzeň - 18. 2. 2018


VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos

clubwww.serikovka.cz/
promoterobscure.cz/cs/

Svět se mění čím dál tím rychleji. Co ještě včera bylo dobré, dnes už všichni nenávidí. Útočí na nás tisíce informací, lží, polopravd. Texty, slova a knihy hynou na úbytě, dávno už netáhnou ani obrázky. Pohlceni narcistní touhou být viděn, natáčíme videa sebe sama. Náš virtuální počet přátel je omezen na několik tisíc. Osobně jich známe ale stejně jako před dvaceti lety - 15. Kdy za nás začnou přemýšlet stroje? Už nějaký čas si přeji svůj vlastní klon, aby za mě chodil do práce. Jednou za čas bych ho zastřelil nebo restartoval, to by se vidělo. 

Chci od toho všeho pryč. Potřebuji vyčistit hlavu. Zničit pár mozkových buněk dobrou hudbou. Mám za sebou víkend v autě, kdy jsem jezdil po návštěvách a s nadějí, že nalákám pár fanoušků na náš festival DEADLY STORM 12, jsem lepil cestou plakáty, kde to jen šlo.


Sedím doma a nemůžu z "plakátování" rozmrznout. Metal je řehole a my jsme ještě staří fans, co do toho jdou srdcem. Málem usnu u jídla, musím se jít osprchovat. Večer mi je v tramvaji díky tomu zase zima. Ale jedu, pořádný metal v Plzni bývá vzácností. Přesedám v Sadech Pětatřicátníků a v křiváku jsem mezi všemi těmi metrosexuály neohrabaný, utahaný, nepatřičný. Už abych byl na místě.

Konečně Šeříkovka. Pohoda, klídek, metal. Mám to tady rád a pevně doufám, že zde budou pokračovat podobné extrémní metalové akce i v budoucnu. 


"Ahoj, jak se máš, jak se daří..slyšel si už nové XY?": vybírám si k pokecu jen ty rozumné, lety prověřené kamarády (rád jsem vás všechny viděl, přátelé!). Nechci slyšet přemoudřelé verdikty. Povídám si až do první kapely. Šeříkovka se pomalu zaplňuje fanoušky...je na čase hlavou prohnat nějakou tu brutalitu...usmívám se...

KAOSQUAD nám předhodili pořádně shnilou death grindovou mršinu. Masakrující, inspirovaní hudbou CARCASS (nověji třeba UNDERGANG), neurvalou, neučesanou. Přesně taková krev mi koluje v žilách a díky vystoupení těchto maniaků mi i řádně zhoustla. Představte si opuštěnou pitevnu, vaše ruce po lokty v břiše ještě se cukajícího těla a z reproduktorů slyšíte KAOSQUAD. Představujete si to? Tak přesně takto maniakální, devastující a hnilobné bylo i vystoupení těchto šílenců. Skvěle!







EXORCIZPHOBIA předvedli poctivý retro thrash (ve stylu ANTHRAX, SUICIDAL TENDENCIES). Nic proti, mám to tahle rád, ale abych pravdu řekl, i když byly splněny všechny atributy stylu, vyloženě urvaný jsem z toho nebyl. Kluci jsou mladí, neklidní, nadšení, ale původně slibované německé DEATHRITE bych si dal raději. Solidní vystoupení, ale nějak mi neseděl zpěv. Ve škole bych dal tak dvě mínus.







NAPALM DEATH mám jako starý death metalista nejraději v jejich smrtící podobě. Grindové kousky se mi občas trošku slévají. Co vlastně k jejich koncertu napsat? Každý jsme je viděli alespoň desetkrát a i když mi poslední roky už připadají trošku unavení, pořád jsou jejich skladby naživo zničující. Jinak tomu nebylo ani v Plzni. Byl to klasický masakr made in NAPALM DEATH se vším, co k tomu patří. Byl jsem nadmíru spokojen, i když ty průpovídky mezi skladbami mi pokaždé naruší celkový zážitek. Jakoby při nich spadl řetěz. Ale to je jen drobnost. Jinak samozřejmě - super!







Zvuk se mi zdál během večera solidní. Pohyboval jsem se po sále a mimo toho, že občas byl až moc nahlas, celkově ode mne bez připomínek.

Organizace proběhla jako vždy na výbornou. Potěšil brzký konec (klidně se ale mohlo začít ještě dřív - jak bylo uvedeno na lístku a spousta lidí co nemají facebook, také dřív přišla), v pondělí vstáváme do fachy a to se cení. Ještě jednou musím vyzdvihnout Šeříkovku jako klub. Čisté záchody, mimochodem bezbariérové, dobré pivo (já nepil, ale kolegové si pochvalovali), příjemná obsluha. Takhle to má vypadat, přátelé!

Klub byl zaplněn, ale ne zcela vyprodán. Potěšila spousta kamarádů. Bohužel, pořád se na koncertech najdou tací, co se neumí chovat. Že se kluci v mosh-pitu občas poperou, to k tomu tak nějak patří, ale když šest chlapů skáče a dupe těžkými botami jednomu na hlavu, to je věc, které mě vytáčí (hlavně, že má půlka lidí na sobě trička proti násilí a netoleranci, uff). Všiml si toho a komentoval i Barney. 



Naopak milé bylo vidět, když šedivý fanoušek jemně popostrčil svoji dceru do vířícího davu. Ve tvářích jakoby měli oba napsáno - grind a death metal napříč generacemi. Také taneční kreace jedné vedle mě stojící slečny, která byla očividně pod vlivem lehkých drog, si budu pamatovat navždy - takhle tančil Hugo Fantozzi v legendárních komediích s panem účetním.



Cesta... jo, cesta domů bývá vždycky to nejhorší. Ještě, že mám Michala, který mě odveze. Díky za to, mistře. Já vím, tyhle naše noční návraty, kdy mám rozkecáno, jsou již legendární. Ani tentokrát tomu nebylo jinak.


Nebylo v neděli vyloženě slabé skupiny. Opět se ukázalo, že často "malý tří-kapelový" koncert, předčí mnohé velké festivaly. Recept je jednoduchý - pozvěte si smečky, které se s tím nepářou, nechte se unést energií. Samozřejmě, také jej musí pořádat lidé se srdcem na pravém místě a v klubu, který má duši. Zní to jednoduše, ale musí také zafungovat dobrá nálada a chuť lidí se na podobné koncerty vracet. Jsme a budeme jedněmi z nich. Protože máme rádi death metal, protože underground nesmí zemřít, protože je pořád tisíckrát lepší zažít reálné vystoupení se vším, co k tomu patří, než čumět do nějaké studené obrazovky. Děkujeme moc za možnost všechno tohle zažít! Bylo nám s vámi skvěle! 

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
---------------------------------
Promotion!


Recenze/review - GRACELESS - Shadowlands (2017)


GRACELESS - Shadowlands
CD 2017, Raw Skull Recordz

for english please scroll down

Staré rakve zase hoří, démoni se radují! Zrozeni z popela nenávisti, zplozenci pekla, znovu vstoupili na náš svět, aby jej zničili pravým nefalšovaným old school death/doom metalem. Odkaz starých Sumerů, temnoty, šílenství a hniloby nám přinášejí holandští GRACELESS. Smečka, složená ze zkušených a slavných maniaků tamní scény. 

Zničený hřbitov, připomínající dávné rituály, nemrtví tančící za zvuku "Shadowlands". Hudba zde zní jako soundtrack k posledním věcem člověka. Vynikající chladný zvuk dodává na prašivé atmosféře, vokál žaluje nad osudem lidského rodu a bicí duní jako kladiva samotného Satana. Vítejte ve válce s nebem! Pochmurná, nekonečně bolestivá je nálada této desky. Musím se vydat do země stínů. Přidávám hlasitost.



"Shadowlands" je nahrávkou, která by mohla oslovit fanoušky BOLT THROWER, TEMPLE OF VOID, ASPHYX, HOODED MENACE, COFFINS, HAIL OF BULLETS, starých SINISTER, PESTILENCE. Jedná se přesně o ten druh krvavě mokvající nahrávky, která vás uhrane, rozemele na prach a pohřbí navěky. Zkušenost muzikantů se zde potkává se skvělým provedením. Pohybuji se v záhrobí již dlouhá léta a GRACELESS jsou pro mě velkým překvapením. Death a doom metal je namíchán přesně v tom poctivém poměru, který dělá dobře mé prokleté duši. Skladby mě pálí, bolí, drásají a zároveň chladí. Nemrtví mi podávají své kostnaté ruce, démoni mě stahují dolů do podzemní říše Sumerů. Album zní jako ozvěny z onoho světa. Volám na pomoc všechny temné síly! Dnes bude dlouhá noc. K okultnímu obřadu nám bude hrát "Shadowlands". Vynikající, smrtí doslova nasáklá nahrávka!



Asphyx says:

Old coffins are burning again, demons rejoice! Born from the ashes of hatred, hell-bearers have once again entered our world to destroy it with true-true school death / doom metal. Links of ancient Sumer, darkness, madness and rot are brought to us by Dutch GRACELESS. The band, consisting of experienced and famous local scene maniacs.

The ruined cemetery, reminiscent of ancient rituals, is undead dancing at the sound of "Shadowlands". The music here sounds like the soundtrack to the last things of man. Outstanding cool sound adds to the dusty atmosphere, the vocals sue the fate of the human race and the drums as the hammer of Satan himself. Welcome to war with heaven! Gloomy, infinitely painful is the mood of this record. I have to go to the shadows. I turn the volume up.


"Shadowlands" is a recording that could appeal to fans of BOLT THROWER, TEMPLE OF VOID, ASPHYX, HOODED MENACE, COFFINS, HAIL OF BULLETS, old SINISTER, PESTILENCE. It's exactly the kind of bloody blasting record that gets you burned, dusty and bury forever. The musicians' experience is met with great performance here. I have been in the graves for years and GRACELESS is a grand surprise for me. Death and doom metal are mixed exactly in that honest ratio that makes my cursed soul well. Tracks make me burn, hurt and cool too. Undead, they give me their bony hands, the demons drag me down to the underground empire. The album sounds like an echo from that world. I call for all dark forces to help! Today will be a long night. An Occult ceremony will be played by "Shadowlands". Excellent, death-literally soaked recording!

Tracklist:
01. Shadowlands
02. Legions of the Fallen
03. Slashed and Served
04. Heroin Filled Veins
05. Sumerian Flames
06. We Will Be Gods
07. Die on Demand
08. Iron Tears
09. When the Last Light Fades

band:
Kreft - Vocals / Guitars,
Marc - Drums,
Jasper - Bass,
Bjorn - Guitars.


A few questions - interview with death metal band from Netherlands - GRACELESS.


A few questions - interview with death metal band from Netherlands - GRACELESS.

Answered Mr. Kreft

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc.? 

We started the band in June 2016. I already wrote most of the songs for the album and asked my former band buddy of Xenomorph and Nailgun Massacre (Marc - drums and Jasper - bass) to join me and form Graceless. Björn (lead guitars) came in 6 months afer that. We play a primitive kind of old school death metal. 


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

All recordings, mixing and mastering are done by Jan Willem van de Voorst. I already knew him because he is our soundman for Soulburn, among a lot of other bands, like: God Dethroned, Asphyx, Bleeding Gods and Bodyfarm. He offered to records our debut album and of course we said yes. The drums were recorded in our own studio and the rest at his studio. 

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

I know that it will be out on all mediums; cassette, CD, vinyl and digital. Vinyl will be limited to 300 (200 black and 100 yellow) and cassette to a 100. Cd and digital are unlimited of course. 


Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with? 

I write all the music and the lyrics. The lyrics are all about the evil that man do. The things that make live made worth living, like: war, drugs, murder, darkness, psychopaths, sex, occultism and of course being anti all religions. The fun things!

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important? 

All logo and artwork was done by Rai Wolters of Raw Skull Recordz. He delivered a great job, and works very fast, I love it. The front cover is made by the very talented Mark Cooper, and the back by Jenglot Hitam who designed one of our shirts as well. 

I think social networks are very imported these days. You have direct contact whit your fans, bookers, labels, venues. I think in these days you can’t function without it.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

Raw Skull Records offered us a deal before they even listened to the music. We had many offers after that, but I like people who have absolute trust in what we do. Rai of Raw Skull has a great passion for old school death metal and it is a Dutch label. I think it is exactly what we need right now. He takes great care of us and keeps us one the right track. 

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Our main influences are: Black Sabbath, Paradise Lost, Asphyx, Bolt Thrower and Coffins. I think you can hear these bands is our sound. Mix them up, and you have Graceless.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

No we haven’t send anything to anyone.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best? 

We just did something like 10 gigs and we oved all of them. I prefer a packed club over a festival gig any time, but you can reach a lot of people at a festival so we love do them as well. And it is a great way to meet other bands and party like a fucking maniac. But a packed club/ venue full of people wo are there just for you, that is magic! Mosh pits, stage divers, headbangers, blood, sweat and beers, that what is it all about man!!


What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Well, we like to make a lot of records with this awesome combo and play live as many times as we can. And we hope we can do some great tours and festivals. 

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

You can reach us true Facebook or email.




Thanx for the interview.

Thanks for the interested in Graceless, horns up my friends!!

neděle 18. února 2018

Recenze/review - TERRÖRHAMMER - In the Name of Hell (2018)


TERRÖRHAMMER - In the Name of Hell
EP 2018, Dying Victims Productions

Splašená kladiva drtící lebky prokletých. Masakrující, starý a prašivý black thrash speed metal. Okultní seance za zvuků jediné pravé smrti! Temnota, zlo a úštěpky kostí, létajících vzduchem. Infernální poslední záležitosti člověka. Nihilismus! Tohle všechno naleznete i na novém EP srbských TERRÖRHAMMER. 

Srbové do toho jdou zase po hlavě, stylem VENOM, MOTORHEAD, HELLHAMMER, DARKTHRONE, AURA NOIR. Jedná se vyloženě o záležitost pro staré šedivé fanoušky, kteří ještě nezapomněli, jak má znít reálný metal. 



U "In the Name of Hell" nadskakují víka od rakví tlakem, vzduchem se vznáší síra a ve vašich ústech se válí pachuť právě pozřeného zkaženého masa. TERRÖRHAMMER vám vypálí navěky cejch do vašich duší. Líbí se mi zvuk, obal, ale hlavně nápady, které jakoby vypadly z osmdesátých let minulého století. Cítím zde odhodlání, patinu dávných časů. Album je jako stvořené pro vzpomínkové večery plné hudebních orgií. Nic nového v záhrobí, ale přesto zahrané tak, že vám začnou nohy cukat chtivostí. Pařba na onom světě na sebe nenechá dlouho čekat. Věřte v metal a budete odměněni totálně zničující energií. Srbové hrají kultovní muziku způsobem, jako to umí málokdo. V jednoduchosti je síla a v "In the Name of Hell" smrt. Album, které působí jako znovu mokvající stará rána. Krev! Thrash! Speed! Black! Skvěle!


sumarizace:

"In the Name of Hell" je ostrou odpovědí na post apokalyptickou vizi všech nemrtvých. Spirála smrti se opět roztáčí, aby nás nakonec pohltila. Než se tak stane, tak si narvěte pod tlakem do hlavy pravý nefalšovaný black/thrash metal, který je špinavý jako ruka znásilněné zombie. Šílenství, rebelie, přímý útok na vaše nejskrytější pudy. To jsou TERRÖRHAMMER. Letos ve vynikající formě, s neuvěřitelným citem pro smrtící riffy, zastřeně nepříjemný vokál a drtivost bicích. Půjčte mi někdo brokovnici, ať už můžu jít udělat do záhrobí pořádek! Hoďte všechno za hlavu a nechte se pokousat od smečky vzteklých psů! Obraťte kříže směrem dolů! Vyřežte všem na záda pentagram! Vynikající album, plné prašiviny, smrti a skvělého black/thrash metalu! Peklo!

Asphyx says:

"In the Name of Hell" is a sharp answer to the post-apocalyptic vision of the all undead. The spiral of death is spinning again to swallow all of us in the end. Before that, put the real black/thrash metal into your head under pressure. This metal is dirty like a hand of raped zombie. Madness, rebellion, direct attack on your most hidden instincts. This is TERRÖRHAMMER. This year they are in a great shape with an unbelievable feeling of deadly riffs, an inconspicuously unpleasant vocal and percussion of drums. Give me a shotgun so I can go to the beyond world and make everything better! Throw everything behind you and let a pack of angry dogs bite you! Turn the crosses upside down! Cut the pentagram on people´s back! Excellent album, full of ashes, death and great black/thrash metal! Hell!


Tracklist:
1. The Omen
2. Riding on a Devil's Storm
3. The Powers of Darkness
4. Hell Metal
5. Black Terror (Korrozia Metalla cover)

Recenze/review - OBSCENE - Sermon to the Snake (2018)



OBSCENE - Sermon to the Snake 
tape 2018, Blood Harvest

for english please scroll down

Já vím, má práce není pro mnohé příliš zajímavá, ale někdo ji dělat musí. Vstávám každý den brzy ráno a už za úsvitu před sebou hrnu hromady plné kostí, špíny a death metalu. Pískám si do rytmu, jsem spokojený. Mě se tady, na onom světě, moc líbí. Mám neustálý přísun nových mrtvol i dobrého smrtícího kovu.

Kupříkladu takoví američtí maniaci OBSCENE a jejich prvotina "Sermon to the Snake". Hned od prvního poslechu z ní cítím sílu, energii ze starých časů, oddanost stylu i poctivost. Smrtící řemeslo se musí dělat srdcem, jinak to nejde. OBSCENE to moc dobře vědí a předkládají nám letos kazetu, která se v záhrobí neztratí. 



"Sermon to the Snake" vám rozdrtí lebku na několik částí ostrými riffy a motivy ve stylu ASPHYX, CIANIDE, EDGE OF SANITY, DEMIGOD, starými PESTILENCE, BENEDICTION. Zkrátka a jednoduše, jedná se o desku, která musí dobře dělat snad každému, kdo se jen někdy otřel o čerstvě otevřený hrob. Rakve zase praskají tlakem, všichni mají v očích šílenství a peklo vydává další svědectví o nekonečném utrpení. OBSCENE jsou pro mě pokrevní příbuzní ze záhrobí, o tom netřeba diskutovat. Už se zase těším, až ráno nastoupím do práce a vykopeme spolu další hluboký hrob. Old school death metalový masakr, u kterého praskají lebky tlakem! Velmi dobře!


Asphyx says:

I know, my job is not very interesting for some people but somebody has to do it. I wake up early in the morning every day and even before the dawn I am thronging piles of bones, dirt and death metal. I whistle in the rhythm and I am happy. I really like this beyond world. I have the constant supply of new corpses and even good death metal.

For example, the American maniacs OBSCENE and their first album “Sermon to the Snake”. Right from the first listening I feel the power, energy from the good old days, dedication to the style and honesty. Deadly craft has to be done by heart or it would not work. OBSCENE know how to do that and they gave us a cassette this year which will not be lost in the graves. 

“Sermon to the Snake” will smash your skull into several pieces with sharp riffs and motives in the style of ASPHYX, CIANIDE, EDGE OF SANITY, DEMIGOD, old PESTILENCE, BENEDICTION. Let´s just say that this album is suitable for everybody who even once has saw a freshly opened grave. Coffins are cracking again with pressure, everyone has madness in their eyes and the hell gave us another testimony of the endless suffering. OBSCENE are my blood relatives from the world beyond, no arguments here. I am so looking forward to go to work in the morning to dig another deep grave together. Old school death metal massacre which makes skulls crack with pressure. Very good!

TRACK STREAM:



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh sto třicátý druhý - Dívka v květovaných šatech


Příběh sto třicátý druhý - Dívka v květovaných šatech

Má milá dívka, které to poslední rok gymnázia neskutečně slušelo, byla žena jak se patří. Pomalu se sama učila od mámy vařit, mohl jsem za ní vždy a se vším přijít. Postěžovat si, dát hlavu do klína a nechat si jen tak čechrat vlasy. Byla vlastně dokonalá. Se štíhlým tělem, menšími prsy a zadkem, který mívám dodnes ve svých snech. Uměla to se mnou, chytrá, na svůj mladý věk možná až moc přemýšlivá. Škoda, že se nedožila dnešních dnů. Mohla být moudrou ženou, kterých zase tolik nebývá.

Chtěl jsem ji tenkrát, na začátku února v roce 1994 udělat radost. Jen tak, abych zase jednou viděl na její tváři úsměv. "Mám jedno přání Smrťáčku, ale jestli si chceš koupit tu novou kazetu Death (už přes rok staré album Individual Thought Patterns), tak nemusíš...ale kdyby přece...víš, když jsem byla malá, tak moje babička měla krásné květované šaty. Šila jí je její kamarádka ze školy, se kterou se znala od dětství. A byla v nich nádherná!": zeptala se mě totiž jednou v neděli ráno, když jsem vstal dřív, nakrmil u nich doma všechny rybičky, hlodavce, papouška debila i dalšího opuštěného voříška, co si přivedla domů.

Zamyslel jsem se, představil si letní deku u Jizery, jak se Káča svléká ze šatů a řekl jí, že ona v nich bude také krásná. Vždyť co bych pro ty její kaštánkové oči neudělal? Šlo se ven, má milá mi vyprávěla o svých vysněných šatech a já jen trpělivě přikyvoval hlavou. Jo, zaplatím ti je, protože chci, abys v nich chodila a vlály ti kolem stehen. Abych byl napnutý a těšil se, až se přede mnou v trávě bosky roztočíš a já zahlédnu alespoň kousek krajky tvých kalhotek. Protože tohle je pro mě velkej rajc, má metalová vílo.

Dojdeme na panely, my s klukama zrovna řešíme Kinga Diamonda. Vůbec mi v té době nesedí, vadí mi jeho ječák. A nejsem sám. Náš tehdejší verdikt byl dost nevybíravý, naivní a extrémní. K názorům, že ho musí někdo brát dole kleštěmi, že je to kastrát a podobně, se sice už dnes nehlásím, ale tenkrát jsem diamantového krále heavy metalu vnímali tímto způsobem. Do krve nám pronikl až o hodně déle.

"Tak jsem slyšela, že koupíš Káče šaty, ty se teda nezdáš...zatím to bylo jen samý pivo, výlety, koncerty, pivo, CD, kazety, pivo...to čumím!": přijde ke mě Jana a já se před klukama trošku stydím, protože nejsem najednou za tvrďáka, ale za obyčejného stydlivého mladého chlapce. Plácnu něco děsně vostrýho, aby se vidělo, že to mám jako na háku. Jenže tomu tak není. Mám totiž šaty a ženský zafixovaný v hlavě od mých babiček, z francouzských filmů i černobílých vzpomínkových návštěv kina a příběhů pro pamětníky.

Neměly to se mnou jednoduchý, obchody s oblečením nesnáším celý život. Necítím se v nich dobře, vadí mi i vůně/zápach uskladněných látek, ale bylo mi slíbeno, že se bude šít v soukromém bytě, pivo taky dostanu a spíš se stanu závěrečným hodnotitelem, než že bych se musel nějak aktivně zúčastňovat. Najednou mě to lákalo. Dvě holky, já a z toho Káča, která se bude různě převlékat. To beru. Janě jsem ale kývl až cestou domů, když jsem své křepelky zase vyprovázel. Pusu a pac, zítra se uvidíme. Začínáme v pět.

Kdybys můj čtenáři jen tušil, o čem se mi v noci zdálo, asi bys mě zavrhl do pekla a do smrti se mnou nepromluvil. Natolik sprosté mé sny byly. Ráno jsem do práce doslova běžel, s nikým se celý den nebavil a přemýšlel, z čeho že vlastně Káče ty šaty zaplatím? Peněz nemaje, vše jsem vždy utratil. Ale to se určitě vymyslí, vždycky to nějak dopadne. Konečně druhá hodina. Letím pro Janu, pak se stavíme pro Kačenku.

Byl to zvláštní starý dům. S přerostlou zahradou, už lehce neudržovanou, protože paní domácí a naše krejčí byla již žena v letech. Spíše bych řekl dáma. Rozdíl asi už z mých předchozích příběhů každý pozná. Nejdřív mě olízla strakatá doga, párkrát bafla a lehla si mi k nohám. "Igor vás má rád, budete mít dobré srdce...vy jste panenky na doporučení od paní Kačenkové...ty budeš Kačenka, jsi podobná své bábi, stejně krásná...na tebe bude radost šít?": podá mi ruku a já ji jemně uchopím. Z legrace vyseknu lehkou úklonu, okoukanou z poválečných veseloher a u Oldřicha Nového. Odměnou mi je úsměv a pozvání na kávu.

Dýchne na nás historie. Vyprávěn je příběh, v kterém je paní Horáčková hlavní postavou. Mívala krejčovství, noblesní, luxusní. Pro nejlepší klientelu. Pak přišel komanč, všechno zničil, jejího manžela utrápili prací ve Škodovce. Kolik jsem už takových příběhů za poslední dobu slyšel? Bylo vidět, že nás dáma ze starých časů vidí ráda. Byla ve svém živlu. Nabídla panáčka becherovky, kterou nesnáším a následoval pohovor. Nejdřív mluvila Kačenka, ale uprostřed věty ji jemně přerušila a velmi elegantně se zeptala mě, jaké šaty bych chtěl pro svoji kočenku já. Vždyť žena se má hlavně líbit svému milému, nemám pravdu?

Zasnil jsem se. A začal vyprávět o lehkém větru, o tiché ulici, jemně a hebce našlapujících krocích. O vlnivě plovoucích bocích, o tanci za teplých letních nocí. Jemně, abych neurazil, jsem se otřel i o to, o co šlo mě. O květované šaty šustící a spouštějící se z nahého těla do čerstvě vypraných peřin. Nepokračoval jsem, neslušelo se to, ale paní Horáčková se zasněným pohledem pochopila. Vy jste jak můj nebožtík muž, akorát on byl vždy upravený a oholený. Ani bych neřekla, že mladík s vaší vizáží bude mít takové básnické střevo. "Nestává se to u vaší generace zase tak často": doplnila ještě s lehkou hořkostí v hlase.

Z první návštěvy jsme museli jít rovnou do hospody U Hymrů. Má milá se cítila jako princezna, právě přeměřena krejčovským metrem. Já jsem věděl, že s ní budu na šití chodit moc rád. Už jen kvůli tomu starému křeslu, vůni čerstvých koláčů (musela jsem vždycky své hosty uctít, dřív to dělala služka, ale to víte, už bych ji neuživila), kvůli tomu, protože je vždycky hrozně krásné, když někdo umí své řemeslo. A tak jsem vůbec nevnímal kecy od kluků, kteří si ze mě dělali srandu, že chodím s holkama šít šatičky. Volové.

Chvílemi mi přišlo, že naše návštěvy stará dáma prodlužuje, že nechce být sama. Ale šila nádherně - koncert rukou s nitěmi a jehlami, starodávných průpovídek a pro mě lehké nahlédnutí do světa žen. Kačenka zářila, já si směl vzít do křesla pivo (první výjimka, jinak pánové vždycky pili je džin, koňak nebo whiskey). Seděl jsem, spřádal v hlavě fantazie a někdy byl asi úplně mimo. Jana s námi chodila jen někdy a když ano, tak mě budila šťouchanci do žeber - nevejrej tolik! Jenže já musel, já dívky v květovaných šatech miluju.

Všechna práce jednou končí a když jsem byl vykázán do vedlejší místnosti, že teď je to ženská záležitost, bylo hotovo. Chvilka napětí, zvonivý smích ženy a dívek z poza zavřených dveří. Na své víle jsem vždycky obdivoval chůzi, jak kladla jako kočka jeden krok za druhým. Taky vlasy a samozřejmě zadek, to se ví. Představy a těšení, jak práce dopadne? Ano, v břiše mě lechtalo a zároveň jsem se začal usmívat. Věděl jsem, že spatřím něco krásného. I stalo se.

Nebyl jsem ve starém domě vonícím kouřem, starobou, vodou a zatuchlinou. Čekal jsem najednou na rozkvetlé louce, na naší mýtině uprostřed Radouče, odkud nebylo a dosud není vidět na šedivé město ani továrnu. Sedím na pařezu a ONA jde proti mě. Ne, hloupost, nejde, vznáší se. Už vím, proč ji říkám vílo. Kouzlo okamžiku, síla krásy, ženství, vznešenost jemně smíchaná s mládím. Všichni stojíme v úžasu.

Paní Horáčková stvořila dokonalé, do francouzského stylu hozené dílo. Už jen ty barvy, sladěné s vlasy, s chuchvalci květů obepínajících boky i prsa. Hergot a já jí pořád nutím navlíkat do černých triček a džínů (které se mi ale dosud také líbí nadevše). Kačence to neskutečně slušelo. Na tváři lehký úsměv, který mě tolik vzrušuje a trošinku zarudlé tváře. "Smrťáku, ty jsi fakt šťastnej chlap": prohodí Jana a naruší svým upřímným smíchem moje myšlenky i atmosféru. 

Házím jí do vzduchu, jak v blbým romantickým filmu, ale nemůžu jinak. Tolik blaženosti, tolik štěstí. "Aby toho nebylo málo a protože jsem už dlouho nepotkala tak milé mladé lidi, mám pro vás ještě jedno překvapení, dárek": vyhrkne dámská krejčová a zamrká na mě (a lesknou se jí dojetím oči). Pak se otočí, z kulaté krabice sundá víko a vytáhne ještě jedny šaty. "Pro tebe princezno a vás mladíku vlastně taky..ode mě, chtěla jsem vám udělat radost": má snad poprvé nejistý a dojatý hlas. Otevřel jsem v úžasu oči dokořán, šokovaný a překvapený, jak mohla stihnout ušít ještě jedny?

Zmínil jsem se dámě totiž, v jedné nestřežené chvíli, že jsem v jakémsi starém francouzském filmu viděl, jak běží kočkovitá dlouhovlasá (akorát blonďatá) dívka po vinici a má na sobě červené šaty s bílými puntíky (a ve tváři měla podobný úsměv koutkem úst jako Káča - jen ještě velká prsa navíc, která se mi líbí, ale ve filmu mě spíš rušila). 

Přesně takové, červené - puntíkaté si právě Kačenka začne zkoušet, zalyká se dojetím a pak už jí jen kapou po tvářích slzy. Holka moje, panenka citlivá, jak já se těším, až ji zase budu držet večer v náručí. 

Ano, vůbec nevíme, jak máme poděkovat. Zaplatím vlastně jen látku. Nepamatuji si přesně kolik, ale vím, že mi něco půjčoval Kytka. Bylo to jedno, hlavní byl výsledek a úsměv, který jsem Káče na tváři vykouzlil. Taky je dobré vědět, můj milý čtenáři, že jsme nebyli jen parta neustále opilých metalistů, ale i boží hovádka s jemnou duší. Koneckonců, většinou tomu tak bývalo i u jiných, nemám pravdu? Vždyť ty naše pózy, drsný hlášky a hlasitá muzika jsou nakonec jen mimikry nadšenců do hudby jako takové.

"Nechám vás samotné, chápu....jen na ty šaty dejte bacha": usmála se na nás spiklenecky Jana, když jsme se loučili na Mírovém náměstí. O následující noci, kdy byli Kačenky rodiče na horách, psát nebudu. Prozradím jen, že mě má dívka v květovaných a puntíkovaných šatech odměnila opravdu nádherně. Převlékni se ještě jednou, prosím...

Uložila je ráno, jako by byly svatební, do skříně. Že si je prý vezme až bude teplo. Nezbývalo, než se těšit. Na jemné našlapování po asfaltu, na tiché ševelení větru kolem boků, na hrdě vztyčenou hlavu a jiskru v očích. Na povlávající rozpuštěné vlasy. Na krásu.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 17. února 2018

Recenze/review - CRYPTIC GRAVE - Cryptic Grave (2017)


CRYPTIC GRAVE - Cryptic Grave
EP 2017, Great Dane Records

Probouzím se pomalu, nejdřív jen otevřu zlehka oči. Rozlámané tělo, spal jsem zde, pod hromadou kostí, už pěkně dlouho. Kdo mě to budí? Ptám se do ticha opuštěného hřbitova. Naslouchám, nasávám mrtvolnou atmosféru a poslouchám novou desku francouzských old school death metalistů CRYPTIC GRAVE.

Kapela působí dojmem, že také ležela dlouho ve svých rakvích. Až teď, když se začaly opět otvírat hroby, znovu vydala další svědectví o starých death metalových časech. Špína, hniloba, pach smrti. Všechno zní jak má a já si s klidem mohu znovu zatančit. Jste také zváni, zombie už čekají!



Na desce "Cryptic Grave" se mi hrozně líbí, jak si na nic nehraje. Je prašivá, ušpiněná prachem a patinou. Skladby útočí přímo, bez jakýchkoliv vytáček. Jde se rovnou na věc, hlínu z lopaty také musíte hodit rovnou do hrobu. Zvukově zastaralé písně plné rouhání, výletů do záhrobí a hlavně - touhy po smrti. Cítím a slyším zde vše potřebné pro pořádnou podzemní seanci. Ne, CRYPTIC GRAVE nejsou ničím noví, ani výjimeční, ale jejich death metal se velmi dobře poslouchá. Bonusem navíc je temná atmosféra a pocit, že pravý nefalšovaný death metal ještě nezemřel. K práci hrobníka je tato hudba více než vhodná. Smrtící kov je zde exhumovaný odněkud z devadesátých let a je krásnou vzpomínkou na časy, kde se ještě zabíjelo poctivě, rezavým nožem. Death metalová deska, která vás pokryje plesnivinou!


sumarizace:

CRYPTIC GRAVE a jejich novinka útočí na ty nejskrytější noční můry všech fanoušků old school death metalu. Album je odpovědí na všechny ozvěny ze záhrobí, které je možno vůbec slyšet. Klasický, plesnivý death metal se zde potkává s thrashem z osmdesátých let a na své si přijdou snad všichni milovníci hřbitovů. Obraťte všechny kříže, zapalte svíce, dnes se bude konat jedna velmi okultní seance. Vystupovat na ní budou death metalisté CRYPTIC GRAVE. Ve Francii moc dobře vědí, jak se dělá pravé a nefalšované smrtící řemeslo! "Cryptic Grave" je plné špíny, pavučin i ozvěn ze starých rakví. Death metal je zde exhumovaný odněkud z devadesátých let a je krásnou vzpomínkou na časy, kde se ještě zabíjelo poctivě, rezavým nožem. Death metalová deska, která vás pokryje plesnivinou!

Asphyx says:

The new album by the CRYPTIC GRAVE attacks the deepest nightmare of every single old school death metal fan. This album is the answer for all of the calls from the beyond you can hear. The classic, moldy death metal meets thrash of the 80s. And I think that every lover of graveyards is going to be satisfied. Turn down all the crosses, light up the candles because today the big occult séance is happening. There are going to be death metal guys CRYPTIC GRAVE. They really know how to do the right deathful job in France. The album "Cryptic Grave" is full of dirt, spider webs and echo from old coffins. The death metal is exhumed from the 90s and it is a beautiful flashback from the times when the killing was dinkum and was done by a carroty knife. This is the death metal album which covers you with a fungus!

band:
Richard : Guitare & voix (Vermeth ; ex-Torgeist ; ex-Hellraper) ||
J-B : Guitare ||
Gaby : Basse (Bagarre Générale) ||

Recenze/review - ITERU - Ars Moriendi (2018)


ITERU - Ars Moriendi
EP cassette 2018, Helter Skelter Productions

Pomalu se rozkládající tělo. Jednotlivé buňky, odumírající a vyprávějící příběhy lidské bolesti a utrpení. Postupná proměna za doprovodu červů. Samota, nicota, Smrt. Výraz tváře, která ví. Ví už něco o temnotě.

Death doom metal je disciplína, která se zdá být na první pohled jednoduchá. Jenže tomu tak samozřejmě není. Všechno má svůj jasný řád a pořádek. Tento styl nevyjímaje. Bývám mnohdy překvapen, co občas objevím za poklady. Kupříkladu belgičtí ITERU a jejich letošní EP je temným skvostem v mojí sbírce. Návyková čtveřice skladeb, rozprostřených na třiceti čtyřech a půl minutách je bědující, žalující, plná chladu a spočinutí.



Poslouchám "Ars Moriendi" a přemítám nad posledními věcmi člověka. Studený zvuk, chorobou nasáklý vokál. Tradiční pojetí doomu i deathu nedělá z alba nic nového, ani převratného, ale přesto se stalo mým častým průvodcem v záhrobí. Navodit smutnou a syrovou atmosféru sychravého podzimního večera za hřbitovní zdí umí málokdo. ITERU se to povedlo na výbornou. Mám pocit, že se zpomalil celý svět. Umírá. Slyším tajemné zaříkávání, šepot nemrtvých a hlasité ozvěny ze záhrobí. Tohle všechno ve mě novinka belgických tmářů evokuje. Desku doporučuji všem, kteří rádi zasněně hledají ty nejdelší opuštěné stíny. Skvěle!



sumarizace:

Poslouchám novinku death doomových ITERU a připadám si jako při sebevraždě utopením. Do úst i všech pórů těla mi pronikají studeně se tvářící melodie. Jsem obestřen temným závojem chladných vln. Zadržuji dech a nejdřív se mé srdce vzpírá. Nakonec podléhám, jsem zpopelněn v nekonečných mlhách snů.

Na albu "Ars Moriendi" je vše potřebné pro klidné spočinutí, pro poslední věci člověka před smrtí. Skladby mají nádherně mrazivou strukturu, jsou doslova drásající. Pronikly do mého nitra, aby tam způsobili obrovskou paseku námrazy. Vznáším se jako utopenec v neklidné řece zapomnění. Studené oči, vychladlé ruce. Už jsem na druhé straně, na onom světě. V království vynikajícího death/doom metalu v podobě, v jaké ho hrají ITERU. Tahle nahrávka je jako dokonale vybroušený černý křišťál. Vynikající!

Asphyx says:

I'm listening to the news of the death of doom ITERU and I feel like comitting suicide by drowning. The mouths and all pores of my body are penetrated by cold-faced melodies. I am surrounded by a dark veil of cold waves. I hold my breath and my heart is defiant first. Finally, I succumb, I'm cremated in the endless fog of dreams.

The album "Ars Moriendi" is all you need for a quiet rest, for the last thing before death. The compositions have a wonderfully frosty structure, literally drastic. They penetrated in me to cause a gigantic shadow of freezing. I am floating like a drowning man in a restless speech of oblivion. Cold eyes, cold hands. I'm on the other side of the world. In the Kingdom of Exceptional Death / Doom Metal in the form of the ITERU. This recording is like a perfectly carved black crystal. Excellent!