Progresivní post-metal Uneven Structure a „djentoví Coldplay“ Voyager rozehrají Prahu
Uneven Structure, francouzská progová senzace, ve společnosti zkušených australských progerů Voyager v říjnu přijíždí na první klubové vystoupení do Prahy. Sedmičlenní Uneven Structure se před lety ukázali na festivalu Brutal Assault, aby však posléze takřka šest let pracovali na nové desce „La Partition“, která je ukazuje v temnější, rozvážnější poloze, jež využívá djentu k vytvoření post-metalového monolitu propojeného ambiencí.
Dvojici zahraničních hostů doprovodí dvě tuzemské formace. K naší radosti zde druhé album pokřtí Between the Planets a po dlouhých měsících se v matičce měst ukáží plzeňští Madebythefire.
Uneven Structure (Fra)
Voyager Australia (Aus)
Between the Planets (Cz) - album release
Madebythefire (Cz)
19.10.2017 – Praha, Underdogs (Nádražní 3, Praha 5 Smíchov)
DEAD CENTRE - Fractured Memories of Grotesque Butchery
CD 2017, vlastní vydání for english scroll down please Smíchejte prosím krev se špínou, přidejte spoustu energie, pořádnou nálož třaskavých látek a beznaděje. Podávejte podchlazené, s na jemno nasekanými kousky shnilého masa. Nechte si chutnat, tohle je totiž death metal, který bourá zdi. Američtí death metalisté DEAD CENTRE se rádi a často vydávají do temných zákoutí lidské mysli, aby tam pomocí kombinace evropského a floridského smrtícího kovu způsobili pořádnou paseku. Působí jako parta šílených extrémně hudeních násilníků, kteří právě vnikli na oddělení patologie.
"Fractured Memories of Grotesque Butchery" je nahrávkou, která se opravdu povedla. Je brutální, temná, krutá a ostrá zároveň. Chvílemi sice trošku monotónní, ale jinak jsem spokojen jako dobrý řezník po celodenní práci. DEAD CENTRE odvádějí velmi dobré řemeslo, plus určitou morbiditu a sílu navíc, které dělají z dobrých alb ty skvělá. Kývám se do rytmu, hledám svoji sekyru a už se těším, až večer vyrazím do ulic. Budu vyhledávat opuštěná místa, kopat vlastní hroby a hlavně poslouchat novou desku těchto amerických šílenců. Death metal se zde valí jako několik tun rezavého železa. Padám do propasti svých nočních můr a jsem ukousán k smrti. Tohle album je odpovědí na všechny otázky z onoho světa. Pokud chcete zažít solidní patologický zážitek za zvuků kvalitního death metalu, tak neváhejte ani chvilku. Brutálně temná deska plná krve, která vám způsobí děs v očích! Velmi dobře!
Asphyx says:
Please mix the blood with dirt, add a lot of energy and a lot of bloody stuff and hopelessness. Serve it cold with finely chopped pieces of rotten meat. Bon appetite, this is death metal that breaks walls.
American death metal band DEAD CENTRE like to often go into the dark corners of the human mind to do something horrible by their combination of European and Florida´s death metal. They seem like a group of mad and extreme music murderers who just went to the pathology department.
“Fractured Memories of Grotesque Butchery” is an album which is really good. It is brutal, dark, cruel and sharp at the same time. It might be a bit monotonous but otherwise I am happy as a good butcher after all day at work. DEAD CENTER do a really good craft and they add some morbidity and power to it and that makes good albums great ones. I am dancing in the rhythm, looking for my axe and I am looking forward to the evening when I go into the streets. I will look abandoned places, dig my own graves and listen to the new album by these American madmen. Death metal is rolling here like a tons of rusty iron. I fall into the abyss of my nightmares being bitten to death. This album is the answer to all the questions form this world. If you want to experience a solid pathological experience with the sound of death metal, do not hesitate. Brutally dark record full of blood that will cause you horror in your eyes! Very good!
Tracklist: 1. Sanded To Perfection 2. Escape 3. Bound In Darkness 4. Pathological Addiction To Self-Mutilation 5. Succumb To The Voices Of The Dead 6. Fuel 7. Survive
V poradí 16. pokračovanie undergroundového zinu CREMATION je od 14.7.2017 v distribúcii. Opäť sme sa snažili podporiť čo najväčšie portfólio skupín a žánrov prevažne z oblasti extrémneho metalu. Na 76 stranách (z toho 12 plnofarebných) klasického formátu A5 sme dali priestor ľuďom, ktorí majú čo povedať nielen svojou hudbou, ale dozviete sa aj ich názory na obľúbené, ale aj nepríjemné témy.Cena za jedno číslo je ľudová – 2 Euro + poštovné. Opäť hrá prím československá scéna. Verím, že ste podobne ako ja naklonení ju podporiť... Ak je to vo vašich silách, každé zdieľanie, či info na svojich profiloch je viac ako vítané. Vopred ďakujem.
Nová krv – MALEPHYR Kronika smrti – MYSTIC DEATH História a filozofia death metalu
Recenzie:
1000DEAD "Thousanddead" ARKANA CODE "BrutalConflict" DORMANTH "Valley of Sadness" KARONTE/BLOODY BROTHERHOOD "Alliance ForDeathDomination" HESPERION "WhoAlive..." GRAVEWARDS "SubconsciousLobotomy" PERVERSITY "Idolatry"SCARS OF THE INSANE "SearchingfortheDead Sun" ALTER EGO "Back to Rock ´n ´Roll" LAID TO WASTE „MentalDecay“ REVENGE DIVISION „TheGreyEminence“ MORDUM „And WhatIsTheTruth“ ASMODEUS „Oko Horovo“ ATTACK OF RAGE „Dogma“ BLOODCUT „The Old CemeteryStories“ SAMSARA „WhenTheSoulsLeaveThe Body“ ENDLESS MAIN „II“ NECROHERESY „Asylum“ MORTIFILIA „...When I KilledTheGod“ DISCONSOLATE „BehindtheDoors of Perception“ SOUL MASSACRE „PurgatorySystem“ ACID FORCE „AtrocityForTheLust“
Reklama:
GOTHOOM OPEN AIR 2017 GODS OF WAR PRODUCTION DEADSHEEP PRODUCTIONS IMMORTAL SOULS PRODUCTION / SLOVAK METAL ARMY SUPPORT UNDERGROUND PAŘÁT SHOP UNHOLY PAGAN ZINE LOUD FARM OPEN AIR FEST 2017 BELUSA DEATHFEST 2017 NICE TO EAT YOU DEATHFEST 2018
CD 2017, vlastní vydání Natáčím hlavu do strany, abych lépe slyšel. Sedím zrovna ve své oblíbené kobce a zaslechl jsem podivné zvuky. Znovu a znovu zní praskání starých kostí nekonečnými chodbami podzemí. Pak zazáří do tmy pekelný oheň a v černé záři se zjeví death metalová kapela OF FIRE. Pokud bychom se snažili definovat peklo, tak neznám nic lepšího, než přirovnání ke švédským kapelám. Vezměte si kupříkladu staré dobré ENTOMBED, NIHILIST, DISMEMBER, ENTRAILS a spoustu dalších, kteří na svých albech míchají tmu s chladem a praskáním kostí. Tak přesně takhle hrají i OF FIRE. Není divu, pocházejí z Norrtälje.
OF FIRE do toho jdou po hlavě, přesně tak jak se ve starých hrobech sluší a patří. Jsou melodicky studení, poctivě chřestiví a předkládají death´n´roll velmi slušné kvality. Člověk se sice musí při poslechu odpoutat od myšlenek na jejich dávné vzory, ale to nám, starým bardům většinou nevadí. Pokud tedy chcete slyšet švédskou klasiku, tak neváhejte ani chvilku. "Death Do Us All" je poctivým, velmi dobrým řemeslem. Mám sto chutí zaběhnout do nedaleké kostnice, vzít s sebou pořádnou palici a za zvuků téhle desky drtit lebky celou noc. Až pak půjdu k ránu vyčerpán domů, rozloučím se se všemi nemrtvými, obrátím kříže do správné polohy a ulehnu do své rakve spokojený. OF FIRE hrají přesně podle mého gusta. A o to mi jde především. Old school swedish death´n´roll, který vám rozmačká všechny kosti v těle!
sumarizace:
Když jsem si pustil "Death Do Us All" poprvé, měl jsem pocit, že mi zamrzlo moje srdce. Poslouchal jsem nahrávku stále častěji a mé pocity se pořád opakovaly. OF FIRE letos vydali album, které mě přesvědčilo znovu o tom, že smrt dokáže být hodně blízko. Ledové melodie, pestré riffy a vokál plný hniloby. Celková atmosféra je pak podobná té, kterou můžeme potkat v márnicích u opuštěných hřbitovů. Na tomto CD by mělo být napsáno varování: „Pozor, obsahuje studené kousky zla!“ Letošní počin severských bojovníků mi přijde velmi ostrý, se spoustou morbidních nápadů, se skvělým zvukem i produkcí. Povolávám do zbraně všechny fanoušky old school death metalu! Onen svět opět hoří! Smrt už je stará a nepotřebná. Máme místo ní OF FIRE. Death metalová nahrávka, která je plná utrpení! Velmi dobré album plné špíny, hnisu a nálady temných kobek. Skvěle!
Asphyx says:
WhenI was listening to"Death Do Us All"for the first time, I felt thatmy heart was frozen. I listened to therecordingsmore often and my feelings were the same. OF FIREreleased this yearan album thatconvinced meagainthat thedeathcanbevery close.Icymelodies, colourful riffs andvocalfull ofrot. The overall atmosphereissimilar to the moodwe can meetat morguesinabandonedcemeteries. On thisCD this warningshouldbe written: "It contains coldpieces ofevil!" This act ofNordicwarriors is verysharp, with lotsof morbidideas, excellent soundandproduction.I callto armsall fans ofold schooldeath metal! The next world isagain on fire! Deathis alreadyold and useless. We've gotOF FIREinstead. Death metalrecord, whichis full ofsuffering!Very goodalbumfull of dirt, pusandmood ofdarkdungeon. Great!
Tracklist: 01. Monster 02. Straight From The Grave 03. Scavengers 04. The Shrine 05. Ett Helvete 06. Pestilence 07. The Burden 08. World Decomposing
band:
Robin Joelsson: Vocals Jonathan Thunell: Guitar Rick Williamsson: Drums Martin Johansson: Bass Rasmus Thunell:Guitar
CD 2017, Art Of Propaganda Původně to měla být legrace, která se nakonec nevydařila. Zakopali mě do hluboké jámy, nechali mi koukat jen hlavu. Dusil jsem se hlínou, na prsou cítil obrovskou tíhu. Podzemí mě stahovalo dolů, někam do temných nekonečných chodeb. Zapomněli na mě. A tak tu pomalu umírám, smířený s tím, že zemřu sám v černé nicotě. Poslouchám novinku doom sludgeových SEER a přemýšlím nad posledními věcmi člověka. Jejich nové album "Vol. III & IV: Cult of the Void" je náležitě bažinaté, močálovitě čvachtavé, atmosféricky naléhavé a bolestivé ze své podstaty. V tomto stylu si hodně vybírám a Kanaďané mě nějakým záhadným způsobem hrozně baví.
"Vol. III & IV: Cult of the Void" je samotnou definicí temnoty. Doom metal je zde kombinován s mazlavým sludge a jasně definovatelným odérem smrti. Jakoby kapela smíchala dohromady tmu, smutek, samotu, chlad, hnilobu a věčnost. Cítím zde rockové základy, kousky staré dobré PANTERY či DOWN, případně moderněji znějících MASTODON. Celkově je pak album neskutečně návykové a připomíná mi dlouhé procházky po mokřadech. Nikdy nevíte, který váš krok bude poslední. Konečně vás močál pohltí a vy budete s nadějí v duši poslouchat desku stále dokola. Propadáte tísni, beznaději a ještě jste tomu rádi. Doom/sludge metalová tryzna, která vás vezme na výlet do temných snů! Doporučuji!
sumarizace:
Kanadská doom/sludge metalová kapela SEER vydala letos album, které vás zmrazí. Ostré, hutné, dunivé riffy, skvělý hlas a jasně hmatatelná temnota vás přenese do země stínů. "Vol. III & IV: Cult of the Void" působí jako černá vzpomínka, jako noční můra, která najednou obživla. Na to, že se jedná teprve o první dlouhohrající album kapely, je zde předkládán opravdu hodně návykový materiál. Hudba této nahrávky drásá, bolí, je krutá, chladná a zákeřná zároveň. Cítím v ní velký černý potenciál do budoucna. Album je jako nějaká temná mantra, opakovaná samotnou Smrtí. Doom metalová tryzna, která vás vezme na výlet do temných snů! Doporučuji!
Asphyx says:
Canadian doom/sludge metal band SEER released this year an album that freezes you. Sharp, dense, roaring riffs, great voice and clearly real darkness transport you to the land of shadows. "Vol. III & IV: Cult of the Void" looks like a black memory, a nightmare that suddenly came to life. Considering this is the first full-length album of the band, there's presented really addicting stuff. The music of this recording lacerates, hurts, it is cruel, cold and vicious at the same time. I feel its big black potential for the future. The album is like a dark mantra, repeated by the Death itself. Doom metal remembrance ceremony, which will take you on a trip into the dark dreams! I recommend.
TRACKLIST Vol. III 1. Ancient Sands (Rot Preacher) [9:34] 2. Acid Sweat [4:11] 3. They Used Dark Forces [9:02] 4. Burnt Offerings [7:24] Vol. IV 5. I: Tribe of Shuggnyth [2:09] 6. II: Spirit River [2:53] 7. III: Passage of Tears [3:03] 8. संसार [6:55] LINE-UP Bronson Lee Norton - Vocals, Acoustic Guitar Madison Norton – Drums Peter Sacco - Guitar Josh Campbell - Bass Guitar, Synth Kyle Tavares - Electric Guitar, Acoustic Guitar, Vocals, Synth https://www.facebook.com/seervancouver http://www.art-of-propaganda.de https://seerbc.bandcamp.com/
Už jsme nevěděli kam jít. Kde se muchlovat, kde být jen sami dva. Doma rodiče, na Radouči u panelů jiné dvojice, v parku Štěpánka naštvaní důchodci. Nikdo neměl pro naše touhy pochopení. Mě to bylo jedno, v sedmnácti neřešíte kde, ale Káča byla přeci jen holka a trošku toho pohodlí si zasloužila. Tak jsem ji brával ke kostelu sv. Havla, hned pod Mírovým náměstím.
Když bylo světlo, občas jsme za kaplí potkali pár punkáčů, kteří zde vylepšovali starodávné fresky nápisy jako Mrdat svět! Punk is not dead a podobně. Stačilo na ně zakřičet a zmizeli. My pak sedávali na hřbitovní zdi, koukali dolů na park Štěpánka, na hokejovou halu, na říčku Klenici. Spřádali jsme plány do budoucna, snili o společném životě, o kupě dětí, o nekonečném metalovém království, které si vybudujeme. Vždy jen jednoho Walkmana Sony, s páskami plnými německého thrashe, polského deathu. K tomu láhev vína nevalné kvality. Chutnalo kysele, ale byl v něm alkohol a pro nás taky kus slunce.
"Někdy si říkám, že už bychom neměli chodit domů": šeptala mi mezi polibky a z nejbližšího kříže na nás vyčítavě hleděl Ježíš Kristus. "Stejně si vždycky lehnu, nandám na uši sluchátka a poslouchám kapely, co máme rádi spolu. Myslím na tebe, představuji si, co všechno by si se mnou dělal a pak většinou usnu a zdá se mi o nás": pokračovala a já její slova vnímal jen z dálky, zamlžená v oparu absolutní nadrženosti. Dal jsem jí pod zadek svoji džínovou vestu, lokl si nejlevnějšího rumu jaký šel koupit a pak už to bylo jen o souznění.
Našli jsme konečně místo, které bylo jen naše. Hned naproti hrobu Latinské babičky, což byla kdysi dávno dáma, která se stala patronkou studentů. Pomáhala jim prý s učivem, zkoušela je ze slovíček. A my si domysleli příběh o ženský v nejlepších letech, která byla na zajíčky. Sen každého mladého kluka. Nasmáli jsme se u těch představ hodně. Ve staré opuštěné hrobce byl náš azyl, kousek temného místa, kam nikdo jiný nechodil. Dokonce ji ještě neobjevili ani feťáci, ani bezdomovci.
Smrdělo to tam starobou a zatuchlinou, ale byl tam klid. Na tichá ševelivá slova, pro objetí, na sny, pro dvě ztracené duše. Občas mívala vlhké oči, jako to mívají ženy ve chvílích, kdy jsou zamilované. Nosil jsem ji čokoládu Kofilu, protože jí milovala a měla pak ještě sladší rty. Nejkrásněji tam bylo ve chvílích, kdy se začalo smrákat a pomalu utichal tlukot města. Cikáni se přesunuli do své části města, prodavačky vylezly z obchodů s narvanými taškami a šly houpavým krokem kachen domů. Začínali se trousit opilci, močící občas z druhé strany hřbitovní zdi.
"No uznejte, to musí bejt fakt vobrovská láska, ona s tímhle ometákem chodí normálně šukat na hřbitov": smál se nám často Prcalík, ale zároveň dodával, že nám trošku závidí, protože oni s Prcalinkou taky neměli kde. Kývli jsme na pozdrav, dopili na panelech poslední pivo a už nás to táhlo mezi naše hroby. Šel jsem vždycky vedle své modré víly hrozně pyšně, pořád, i po té dlouhé době (která musela trvat odjakživa), jsem stále trošku nevěřil, že tak krásná holka chodí zrovna se mnou.
V noci se bála stínů, nenadálých výkřiků ptactva i štěkotu psů ze Starého města. Dělalo mi moc dobře, když se leknutím přitulila a já byl v tu chvíli šíleně silnej kluk. Byla pak vláčnější, poddajnější. Šeptal jsem naschvál tajemně, občas už taky trošku vystrašený. V létě je teplo celou noc a mrtví vylézají až po půlnoci. To už jsme museli domů, tedy má milá. Já se vždycky ještě chvíli coural sídlištěm a přehrával si v hlavě příběhy o nás dvou.
Až jednou, cestou z hospody, kde se několik hodin v kuse rozebírala nová alba, jsme si řekli, že vydržíme co nejdéle. Mluvili jsme o tom už dlouho, chtěli jsme na hřbitově přenocovat. Ze školy jsme věděli, že se tam často pohřbívalo po morových ranách, různých epidemiích a že celý kostel je protestantský jako celá Mladá Boleslav. Vlastně v přeneseném slova smyslu i jako my dva.
Měli jsem v sobě každý několik piv, proložených panáky. Spíš jsme se podpírali, než abychom šli rovně. Dodávali jsme si odvahy. Naschvál mluvili nahlas, abychom zaplašili stíny. Bylo to jako rituál. Nejdřív koukání na do temnoty zahalenou Boleslav, pak líbání pod starou lípou a nakonec vrzavé otevření rezavých vrátek, rozložení věcí na zem, v té staré dávno vykradené hrobce. Mladý nadržený život se rozjel v rytmu dobře seřízeného stroje a chtíče, na pod mramorovými deskami ukrytými hromadami kostí. Dělávala si legraci, že když jsem ten death metalista, tak musím.
Zrychlené oddychování, otoč se má milá, ať můžu zezadu. Poslechla mě, tuhle polohu zbožňovala. Mohl jsem jí vždycky plácnout po zadku, hezky po tvrďácku. Jenže pak se nám rozsvítil do očí kužel světla a někdo neskutečně zařval. Asi si chudák pan kněz, který chtěl už dlouho celý hřbitov zachránit, kostel zrekonstruovat, myslel, že potkal dva souložící umrlce. Lekli jsme se, já tedy tak, že už nebyla žádná láska a Kačenka zmateně hledala oblečení.
Nikdo nechápal naši touhu, nikdo nedal na moje v podstatě dokonalé výmluvy. Tentokrát nic nefungovalo. Svatý muž, jak jsme hned tomu starému nevrlému dědovi v kutně začali říkat, neměl v sobě žádnou vstřícnost pro jednu mladou nadrženou dvojici. Zavolal policii, která nás jako nějaké zločince naložila do auta a hrozně důležitě mlčela. Připoutali nás ke kovovým skobám, zatlučeným pro vrahy a zloděje do zdi. Pro všechny jsme byli dva chuligáni, kterým chtěli přišít všechno. Grafity na zdi, povalené náhrobky, injekční stříkačky od fetu. Možná i svoji vlastní slabost, nenávist a závist. Bylo to absurdní a my nejdřív nechápali.
Rozdělili nás od sebe, já se tedy vzpouzel, ale dostal jsem pohlavek, že jsem vzal druhou o zeď. Říkal jsem pravdu, ale mladý policajt nějak nechápal. Kdo by taky ano, že? Ono přeci jen, vzít své děvče mezi hroby není zase tolik typické, nemám pravdu? Kačenka byla ale hlava otevřená a vyslýchal ji takový bodrý tatík. A tak mu začala vyprávět o tom, že bude za rok maturovat a že by chtěla napsat seminární práci o Hrobu Latinské babičky. A že jsem musel jít s ní, protože jsem jí v hospodě nevěřil, že vůbec něco takového existuje ("to víte on je jen obyčejnej technik, ne jako my na gymplu"). "No a pak to na nás přišlo, pane kapitán a já měla strach a taky svého obviněného jak říkáte miluju, tak jsem podlehla": vyprávěla mi pak Kačenka, když nás propustili.
Museli jsme sice slíbit, že už tam nikdy v noci nepáchneme, protože vy blbečci, na hřbitově se nešuká, to si zapište za uši!, řval na nás ještě mladý tupější policajt a Svatý muž kroutil nevěřícně hlavou. Vylézali jsme ze služebny, já se modlil, aby se tahle noc nedostala k nám do školy a k rodičům. Nestalo se tak, vypadá to, že policajt - tatík měl dost rozumu na to, aby nám nekazil život. Venku propukneme v nekonečný řehot.
Jdeme přes Mírové náměstí. Smějeme se jak na lesy, protože celý večer je jako nějaký šílený sen. "Víš co je nejhorší Smrťákůůůůůůů?": křičela na mě u kašny Káča. "Nevím...nevím...prdelkoooo": blábolím do větru. "My se snad budeme muset vzít, abychom si mohli pořádně zašukat": hlaholí má milá dál a to sprosté slovo od ní zní až divně, protože ona sprostě zkrátka mluvit neumí, nesedí to k ní. Pak si ze mě dělá srandu, poklekne a v obráceném gardu mě žádá o ruku. Nevím, jestli to myslí vážně nebo ne, ale asi spíš jo, protože má zase v těch překrásných kaštánkových očích toužebný odlesk. Jsem ale mladej, blbej, možná mi to taky nedochází a tak se jen směju jak postiženej.
Druhý den musím klukům hodně barvitě a s detaily vyprávět, jak a co jsme s Káčou na hřbitově dělali, jaký to bylo. Vedle stojí parta našich holek, uculuje se a pak Prcalík prohlásí: "Jako ty vole Smrťáku, že šukáš na hřbitově, to se od tebe jako od death metalisty docela očekává, ale že budeš šukat Káču zezadu na hrobě Latinské babičky, tak to je ale kurva metal". Káča se mě pak ptá, co jsem to všem nakecal, ale já dělám tajemnýho, protože machrovat se musí. Bokem jen pošeptám své milé, aby mě neshodila před kamarády. Usměje se a řekne mi, že jasný, ale že tu žádost o ruku myslela vážně.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
CD 2017, Unholy Prophecies for english scroll down please Odkrývám staré šaty z dávných časů. Pod nimi leží již dlouhá léta ztrouchnivělá mrtvola, s pohrdavým úsměvem na tváři, jak už to tak mumie mívají. Jsem tu, v jedné tokijské kobce, abych složil poctu legendární japonské death metalové smečce NECROPHILE. Rozpadá se tělo na černý prach, zůstává jen holá kostra, držící v rukou desku "Awakening Those Oppressed". NECROPHILE opět povstali z mrtvých, aby nám, starým fanouškům, zprostředkovali ozvěny ze záhrobí. Se sílou sobě vlastní, se špinavým zvukem, s temnou energií ve skladbách, poprvé na dlouhohrajícím albu, bojují se všemi démony podsvětí. Jedná se o starý, shnilý death metal, v podobě, v jaké se hrával někdy na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Kapela dává jasně na vědomí, že peklo existuje i v zemi vycházejícího slunce.
Při poslechu "Awakening Those Oppressed" si můžeme zavzpomínat na desky slavných OBITUARY, SADISTIC INTENT, ANATOMIA, MULTIPLEX, MESSIAH DEATH, WORMRIDDEN, PESTILENCE, MASACRE. Zkrátka a jednoduše, stará dobrá škola jak se patří. Pokud rádi a často trávíte dlouhé hodiny v opuštěných katakombách a s chutí se přehrabujete v trouchnivějících kostech, tak rozhodně neváhejte. NECROPHILE jsou underground toho nejhrubšího zrna a jejich novinka připomíná obrovský mlýn na maso, který vás strhne do víru samotné smrti. Album mohu doporučit všech fanouškům podsvětí a shnilých death metalových melodií. Bude vám vybroušen otisk hudby do vašich zkažených duší. Starý ošklivý a nechutný smrtící kov, zahraný s přehledem, jistotou a šílenstvím v očích! Asijský kult ve velmi dobré formě! Peklo!
Asphyx says:
I uncover old clothes from ancient times. Under them is a long-dead corpse for years and it has a scornful smile on its face, just like a mummy. I am here, in a Tokyo cell to pay a compliment to the legendary Japanese death metal band NECROPHILE. The body is breaking into black dust, there is only a bare skeleton which is holding the new album “Awakening Those Oppressed”.
NECROPHILE rose from death again to show us echoes from the world beyond. With their power, dirty sound, dark energy in their songs they fight all the demons from the underground on their long-played album. It is old, rotten death metal in the form we know it from the 90s and 80s. The band shows us that the hell is real in the land of the rising sun.
While listening to “Awakening Those Oppressed” we can remember the albums form the famous bands like OBITUARY, SADISTIC INTENT, ANATOMIA, MULTIPLEX, MESSIAH DEATH, WORMRIDDEN, PESTILENCE and MASACRE. In short – this is the good old school. If you like to spend long hours in deserted catacombs and have the pleasure of digging in rotting bones, do not hesitate. NECROPHILE are the coarsest grain in the underground and their new album feels like a huge meat mill that pulls you into the whirl of death itself. I can recommend this album to all underground fans and those who like rotten death metal melodies. They will grind a music print into your corrupt souls. The old ugly and disgusting death metal which is played with confidence and madness in their eyes! This Asian cult is in a great shape! Hell!
Ave MASACHIST! Poslouchám vaši letošní novinku „The Sect (Death REALigion)“ už nějaký čas a pořád v ní objevuji pro sebe nové a nové kousky temnoty. Přiznám se, že jsem od vás čekal dobré řemeslo, ale že mě takhle rozsekáte, tak to ne. Album se podle mě opravdu povedlo. Jaké máte reakce od fanoušků, co recenze?
Zdravím tebe i všechny ostatní co tohle čtou. Díky za tvůj zájem. Jsem opravdu rád, že se ti album líbí. Zatím je " The Sect" přijímáno velmi dobře, i když zatím nebylo doposavaď nikterak hojně propagováno. Ale pracujeme na tom a doufáme, že si získá uznání, které si zaslouží. Nicméně je potřeba si uvědomit, že na dnešní scéně je spousta kapel a všechny se snaží zaujmout. My jen děláme svou věc a hrajeme hudbu, která nás těší. Pro mě osobně je tohle album velmi dobré a z dnešního pohledu považuji tohle album za naše nejlepší.
Jakým způsobem u MASACHIST vnikají nové skladby? Jak probíhá samotný proces tvorby nového materiálu? Kdo je autorem hudby?
Stalo se to velmi jednoduchým, jako nikdy předtím. Konečně jsem se spřátelil s počítačem a dělám všechna dema doma na laptopu. Objevil jsem "Ezdrummer 2" a ukázalo se, že je to velmi užitečný nástroj pro skládání bicích. Touhle metodou mi trvalo složit album poměrně krátkou dobu, možná něco kolem třech měsíců. Mnohem těžší bylo potom upravit skladby s Darayem. Proběhlo mnoho zkoušek a spoustu věcí jsme museli přehodnotit. Myslím, že to můžete slyšet na albu. Nebyla to žádná souhra náhod, ale pracovali jsme tvrdě, aby všechno sedělo tak, jak má.
Skvělý je zvuk celé nahrávky. Je temný, studený a ostrý zároveň. V jakém studiu jste album nahrávali? Mluvili jste jako kapela do výsledného zvuku, masteringu?
Opět jsme využili Monroe Studio, které patří našemu kytaristovi Arovi. Je to super místo v neobydlené zóně, takže tam nic neruší. A navíc je profesionálně vybavené. Tam jsme nahráli hlavní kytary a bicí. Basa byla nahrána u Heinricha v Krakově. O mix a mastering se postaral osobně Aro. Musím říct, že to je to, co nám zabralo většinu času. Měli jsme okolo stovky různých mixů, které jsme vyzkoušeli a tak to pokračovalo do nekonečna, dokud jsme se nerozhodli pro ten pravý. To je jedna z nevýhod nahrávat ve studiu u kamaráda.
Kdo je autorem textů a o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?
Hlavním textařem je Michal Spryszak, který s námi spolupracuje už léta. Máme taky dva texty, které napsal Ataman Tolovy, který s náma spolupracoval na předchozím albu "Scorned". Tématem je život a smrt, ale smrt převažuje. Hlavní je, že texty pasují na muziku, takže zatímco předchozí album jsme experimentovali s tématy ( jako například na "Scorner", kde většina textů je inspirována "Bushido kódem" ), tentokrát jsme zkusili to udělat jednoduché a brutální, jako na death metalových albech z počátku devadesátých let. Možná Atamanovy texty jsou trochu rozdílné, ale myslím, že to dělá album zajímavější a různorodější.
Vždycky jste měli úžasné obaly svých desek. Zakládáte si hodně na tom, jak má album, cover vypadat? Kdo je autorem obalu novinky „The Sect (Death REALigion)“?
Díky, taky si myslim, že se to velmi povedlo. Tentokrát se o obalu vedou trochu řeči s ohledem na starou školu. Ale myslím, že každý kdo se zajímá o metal , tak ve škole v nějakých nudných hodinách kreslil lebky a kosti. Mohla by to být teda prostě jen nostalgie a touha po našem dávno ztraceném dětství hahaha. Autorem je můj přítel Andrzej Long Zdrojewski - známá postava na scéně. Kdysi hrál v Azarath, kde jsem ho pak nahradil, když jsen s nimi chvíli hrál. V poslední době se moc hudbě nevěnuje, ale prostě se tomu nedá utéct. A vedle nového obalu je zodpovědný i za naše logo.
Hrajete typický, klasický starý death metal. Nikdy jste z téhle cesty neuhnuli, jste „ortodoxní“. Osobně je to jeden z důvodů, proč se mi vaše tvorba tolik líbí, ale nelákalo tě někdy zkusit hrát něco trošku jiného, nějak tvorbu MASACHIST ozvláštnit?
Rozhodně máme kořeny staré školy, ale dovolím si říct, ze používáme staré metody k propašování něčeho nového. Myslím ,že máme velmi různorodý způsob, jak songy skládáme. Například si porovnej "Distant Horizon" a "Our Light". První je zvuková bouřka, zatímco druhé má klasickou strukturu. Neexistuje na to žádný předpis a myslím, že to je to, čím se lišíme od ostatních. Navíc máme pomalé a těžké skladby a to taky není běžné mezi death metalovými kapelami. Vždycky zkoušíme trochu experimentovat, ale prostě nechceme dosáhnout takového zvuku, že už nebudeme znít jako death metal.
Často slýchávám na koncertech v Čechách, jak lidé nechodí, jaká je malá návštěvnost. Zajímalo by mě, jakou máte vy zkušenost z Polska? Pro nás jste velká země se spoustou kapel, promotérů. Jezdí k vám často skupiny, které naší malou zemi na turné vynechají. Chodí se u vás na death metalové koncerty? Máte raději kluby nebo větší festivaly?
Opravdu nerad navštěvuji velké festivaly. Nenávidím způsob, jakým se tam lidé chovají a to včetně mě.Takže se tomu snažím vyhýbat. Víš jak, teoreticky je všechno super, ale v realitě si to neužiješ tak, jo malý koncert v zapáchajícím klubu. Krom toho já mám rád krátké koncerty - ne víc jak tři kapely. Je důležité nad hudbou rozjímat, stejně tak, jako potkat se s přáteli, pokecat s nimi a zapařit. Ale na velkých festech je to většinou hlavně o chlastu. A nemůžeš tedy opravdu ocenit hudbu, když jsi totálně ožralý. To je důvod proč opovrhuji lidmi, kteří se chovají tímto způsobem.
Co se týče návštěvnosti, situace je tu stejná. Příliš mnoho koncertů, takže lidi si musí vybírat. Když jsem byl v Německu v roce 2000, nechápal jsem , proč na undergroundové koncerty chodí tak málo lidí, ale oni jich tam měli tolik, že byli prostě přesyceni. Nyní má každý fanoušek i svou vlastní kapelu a ty se musíš opravdu snažit, aby si tě všimli. Já s tím nemám problém, jelikož jsem byl aktivní na scéně v lepších časech a to na přelomu století a v předchozích 10ti letech, takže si nemůžu stěžovat. Mám úžasné vzpomínky a cítím se být naplněný... a fanoušky oceněný. Nyni mám Masachist, což je pro mě velmi důležitá kapela.
V současné době si většina lidí nová alba stahuje z internetu a používá jen jeho digitální podobu. Jak vidíš tuhle problematiku ty? Zajímal by mě tvůj pohled jako muzikanta.
Nemám s tím žádný problém. "Old school" fandové si koupí CD, protože jsou tak zvyklí, mladí už ne. Také stahuji spoustu muziky, nebo streamuju na platformách jako Spotify a Tidal. Je to velmi pohodlné. Pro kapely je v dnešní době důležitější underground - měli bychom kupovat jejich merch a podporovat je. Je super, že se o to kapely začaly zajímat a mají spoustu výborných designů a vysoce kvalitního oblečení.
V poslední době začíná spousta mladých kapel znovu hrát „old school death metal“. Většině to moc nejde, ale pár nových, slušných kapel, které pochopily, o čem to je, se najde. Máš nějakou oblíbenou, u které si myslíš, že má na to, „oživit staré časy“?
Byla tady taková kapela, ale myslím, ze se rozhodli to vzdát - Obliteration. Měli dobrý materiál. Taky tady byli Repugnant s jejich prvním debutovým albem, ale zahraniční slávy dosáhli s Ghost, což se pro ně stalo důležitější. Ale Ghost mám taky rád. Je to takový zpomalený Mercyful Fate, takže dobrý. Poslouchám spoustu dobré muziky, ale nic co by mě v poslední době rozsekalo. Samozřejmě je tady polská Mgła, ty si poslechnu často, ale to není death metal.
Jsou nějaké desky, které tě v poslední době oslovily?
Ano, samozřejmě. Danny Brown, Denzel Curry, Run The Jewels, Suicideboys. Ale nepouštěj si to - je to rap!
Znáš, posloucháš nějaké kapely z České republiky?
Nemůžu říct, že bych ty kapely poslouchal, ale znám Master's Hammer, Root, Krabathor (v roce 1999 jsme s nimi s jednou z mých kapel jeli turné) a Malignant Tumour.
Co chystají MASACHIST v nejbližších měsících?
Tak hlavně propagaci alba, odehrajem nějaké koncerty a pravděpodobně taky práce na novém materiálu. Doufám, že se albu dostane větší pozornosti a bude oceněno opravdovými death metalovými maniaky.
Děkuji za rozhovor a přeji spoustu prodaných nosičů, stovky šílených fanoušků a tuny dobrých nápadů.
Diky a ať se daří s "Deadly Stormem" a vším ostatním.
Ave MASACHIST! I have been listening your novelty named „The Sect (Death REALigion)“ for some time and I am still discovering new and new pieces of darkness. To be honest I did expect a really good job from you, but I haven't expected that you will kick my ass as much as you did. I think that the album is really great. What feedback do you have from the fans, what about the reviews?
Hello to you and everyone else reading this. Thank you for your interest. I’m very happy that you like the album. So far „The Sect“ has been getting a very warm reception, even though there wasn’t really a lot of promotion yet. But we’re working on it and hopefully it will get the recognition that it deserves. Still, one must remember that there are a lot of bands in today’s scene and everyone is trying to get noticed. We’re just kind of doing our thing, playing the kind of music that we enjoy. For me personally this album is very good, and from today‘s point of view I consider it our best effort so far.
How do you compose new songs at MASACHIST? What is the process of creating new material? Who is the author of the music?
This has become very simple, like never before. I finally made peace with computers and I do all the demos at home, using a laptop. I found Ezdrummer 2 and it turned out to be a very useful tool for arranging drum patterns. With this method it took me a really short time to compose the album, maybe about three months. It was much harder to rearrange the songs afterwards with Daray. We had a lot of rehearsals and had to rethink a lot of stuff. But I think that you can hear that on the album. There’s not a lot of accidental things, we worked very hard to make everything as tight as possible.
The sound of the whole recording is great. It is dark, cold and sharp at the same time. In which studio did you record the album? As the whole band, did you have your say to the final sound and mastering?
Once again we used Monroe Studio, which belongs to our guitarist Aro. It’s a very cool place, located in a non urban area, so there are no distractions. Plus it’s very professionally equipped. There we recorded the main guitar tracks and drums. The bass was recorded at Heinrich’s place in Cracow. And the mix and mastering were done by Aro himself. I must say, that this is what took us the most time. There were like hundreds of different mixes that we tried, and it went on forever until we decided on the right one. That is the only drawback of recording at your friend’s studio.
Who is the author of the lyrics and about what they are about? Where do you get inspiration?
The main author is Michał Spryszak, who has been working with us for years. We also have two lyrics written by Ataman Tolovy, who also worked with us on our previous album, „Scorned“. The subject matter is life and death, but death for the most part. The main thing is that the lyrics suit the music, so while on the previous albums we experimented with the subject matter here and there (like for example on „Scorned“, where most of the lyrics were inspired by the Bushido Code), this time we tried to make it simple and brutal, like on most death metal albums from the early nineties. Maybe Ataman’s lyrics are a bit different, but I think that it makes the album more interesting and diverse.
Your albums always had amazing cover art. Is it really important to you how the cover will look? Who is the artist for the new release, „The Sect (Death REALigion)“?
Thank you! I also think that it’s been done really well. This time the cover is obviously a bit tongue in cheek, with a nod to the old school. I’m sure everyone who‘s into metal used to draw skulls, scythes and so on during some boring lessons in school. And it could be that it’s just a nostalgic thing, longing for our long lost childhood, haha. The author is my friend Andrzej „Long“ Zdrojewski – a huge character in the scene. He used to play in Azarath, and then he was replaced by me actually, as I used to play with them for a while. He’s not really doing much musically these days, but you can’t completely escape this shit, man. And besides the new cover, he’s also the person responsible for our logo.
You play a typical old death metal. You have never left this way, you are "orthodox". Personally, this is one of the reasons why I like your work so much, but have you ever thought about playing something a bit different, to give MASACHIST some variety?
It definitely is a nod to the old times, but I’d dare to say that we use the old methods to smuggle something new. I think that we have a very diverse way of arranging songs. For example, compare „Distant Horizon“ with „Our Light“. The first one is a storm of sounds, while the other has a traditional chorus-verse structure. There’s no one recipe, and I think that this makes us stand out from the others. Plus we have these slow, heavy songs, and that is also not so common among death metal bands. We always try to experiment a little bit, it’s just that we don’t want to make it sound like it’s no longer death metal.
I often hear at concerts in the Czech Republic, that people don't go to gigs and how the attendance is generally low. I wonder what your experience is from Poland? For us you are a big country with lots of bands and promoters. Bands that sometimes skip our small country during their tours often do play in Poland. Are Polish people going more to death metal concerts? Do you prefer small intimate clubs or big festivals?
I don’t really like to going to these bigger fests. I just hate the way the people tend to behave, myself included. So I try to avoid this. You know, in theory everything is great, but it really isn‘t as enjoyable as a small gig that you attend in a stinking club. Besides, I like short gigs with no more than three bands in a line up. It’s important to contemplate the music, as well as meeting friends, having some discussions with them and partying. But at those bigger fests I think it’s mostly about drinking. And you can’t really appreciate the music when you’re totally drunk, that’s why I despise people who act this way.
And as for the attendance, the situation over here is the same. Too many gigs, that’s why people have to make choices. I didn’t understand it when I was in Germany in 2000 and there were very few people attending underground gigs. But they already had too much, they were oversaturated. Now every fan has also his own band and you have to try very hard to even get noticed. I have no problem with that, as I was already active in the scene during the better days, at the turn of the century and in the previous decade. I really can’t complain. I have great memories and I really feel fulfilled and... appreciated by the fans. Now I have Masachist, which is a very important band for me.
Nowadays, most people just download new albums from the internet and use only their digital form. How do you look at this topic? I'm interested in your opinion as a musician.
I have no problem with that. The oldschool people will buy the CD anyway, cause that’s how they were raised, the younger ones won’t. I download a lot of music myself, or rather stream it on platforms such as Spotify and Tidal. It’s very convenient. But, what is more important for the bands in today’s underground, we should be buying merch to support them. It’s nice that bands started caring about that and you have lots of great designs and high quality clothes.
Recently, a lot of young bands have started to play old school death metal again. Most of them aren't very good, but we can found a few decent bands who understood, what it's about. Do you have any favorite band that you think has the potential to "revive the good old times"?
There was a band like that, but I think they decided to give it up – Obliteration. That was some quality stuff. There was also Repugnant with their great debut, but becoming internationally famous with Ghost turned out to be more important for them. But I like Ghost as well. They are like a slowed down Mercyful Fate, so it’s cool.
I listen to a lot of new music, but unfortunately nothing really kills me these days. Of course there’s our polish Mgła, that I often put in my player, but that’s not death metal.
Do you have some albums which got your attention recently?
Yes, of course. Danny Brown, Denzel Curry, Run The Jewels, Suicideboys. But don’t listen to these – it’s rap.
Do you know or are you listening to some bands from the Czech Republic?
I wouldn’t say that I listen to those bands, but I do know Master`s Hammer, Root, Krabathor (one of my bands did a tour with them in 99) and Malignant Tumour.
What about the plans of MASACHIST in the upcoming months?
Well, most of all promoting the album, playing some gigs and perhaps working on some new music. I hope that the album reaches a wider audience and get’s appreciated by real death metal maniacs.
Thank you very much for the interview. I wish your new album good sales and gigs full of crazy fans and and tons of a good ideas!
Thank you and good luck with DEADLY STORM and everything else!
