DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 20. března 2018

Recenze/review - THE CROWN - Cobra Speed Venom (2018)


THE CROWN - Cobra Speed Venom 
CD 2018, Metal Blade Records

for english please scroll down

Ledová bouře vás uhrane, zničí a zmrazí na věky. Do obličeje vám bičují ostré částečky ledu. Nastavujete svoji tvář, pálí vás oči a krve by se ve vás nedořezal. Smrt je tak blízko a tolik přitažlivá. Jako zmrzlá mrtvola bez srdce. S vyčítavým výrazem, se skleněným černým pohledem plným strachu.

Nové album legendárních melodických death metalistů THE CROWN opravdu nejvíc připomíná ledovou bouří někde za polárním kruhem. Skladby mají neskutečný tlak, řežou jako kus ledu, kterým vám někdo probodne mozek. Jsem k desce doslova přikován, uhranut její silou, zvukem, energií a hlavně originálními nápady. V téhle bouři budu často a rád trávit svůj čas.




"Cobra Speed Venom" je albem plným jasného a zřetelného rukopisu kapely. Studené melodie se zde potkávají s devastujícími pasážemi. A vokál? Johan Lindstrand opět předvedl skvělý výkon. Přirovnávat tvorbu této legendy k jiným je spíš trestuhodné, melodický death metal a thrash jí natolik sluší, že to ani není potřeba. Novinka je vlastně dokonalá po všech stránkách. Už jen obal napovídá mnohé. Vložil jsem CD do přehrávače, zmáčkl play a na stěnách mého pokoje se objevily mocné pavučiny ledu. Já jsem tím kusem těla, nalezeným u cesty. Deska je jako dokonale vybroušený drahokam, který se leskne černou krví. Otevřete svoji mysl, mráz přichází! THE CROWN se vrátili ve velkém stylu a jsou neskutečně heavy, silní a studení! Melodická death metalová symfonie, dokonalý opus, u kterého zmrznete na kost. Vynikající nahrávka, která mě doslova uhranula! 



Asphyx says:

The ice storm will destroy you, destroy and freeze forever. There are sharp particles of ice in your face. You set your face, your eyes are burning and the blood is drawn. Death is so close and so appealing. Like a frozen corpse without a heart. With an accusing expression, with a glass of black eyes full of fear.

The new album of the legendary melodic death metalist THE CROWN really reminds of an ice storm somewhere beyond the polar circle. Tracks have unreal pressure, they cut like a piece of ice that somebody is stabbing to your brain. I am literally attached to the album, starved by its power, sound, energy and all original ideas. In this storm I will like to spend my time.


"Cobra Speed Venom" is an album full of clear and distinctive handwriting of the band. Cold melodies meet with devastating passages here. And vocal? Johan Lindstrand again showed great performance. Comparing the creation of this legend to others is punishable, melodic death metal and thrash is so good that it is not even needed. The new album is actually perfect in all aspects. Just the packaging suggests a lot. I put the CD in the player, squeezed the play, and a powerful cobweb of ice appeared on the walls in my room. I am the piece of body found along the way. The album is like a perfectly polished gem that glitters with black blood. Open your mind, frost is coming! THE CROWN come back in style and are incredibly heavy, strong and cool! The melodic death metal symphony, the perfect opus for which you freeze to the bone. Excellent recording that literally beat me!

tracklist:
01. Destroyed By Madness
02. Iron Crown
03. In the Name of Death
04. We Avenge!
05. Cobra Speed Venom
06. World War Machine
07. Necrohammer
08. Rise In Blood
09. Where My Grave Shall Stand
10. The Sign of the Scythe
11. Nemesis Diamond (bonus track)
12. The Great Dying (bonus track)

band:
Johan Lindstrand - Vocals
Magnus Olsfelt - Bass
Marko Tervonen - Guitar
Robin Sorqvist - Lead guitar and backing vocals
Henrik Axelsson - Drums
  

Rozhovor - ULCERATE - Zvyčajne tvorím tak, že sa pokúšam vo svojej mysli zachytiť určitý pocit, či náladu na základe našej muziky a textov.


Rozhovor s death metalovou kapelou z Nového Zélandu - ULCERATE.

Odpovídal Jamie Saint Merat.

Přeložila Petra, děkujeme!

Ave ULCERATE! Je to sice už nějaký ten měsíc, co jsem vás viděl na koncertě v Praze, ale pořád na vaše vystoupení vzpomínám. V malém klubu, kde jsem stál kousek od pódia, měl koncert neskutečnou sílu! Jak jste si jej užili vy a jak probíhalo turné s BLAZE OF PERDITION a OUTRE? Kde se vám v Evropě líbilo nejvíc? 

Všetky naše koncerty v Prahe v priebehu rokov boli fenomenálne. Vždy sme tu mali nesmierne pokornú odozvu publika a Modrá Vopice je miesto s prekvapujúcou svojráznosťou. 

Turné s Blaze a Outre bolo skrátka jedným z našich najlepších koncertných zážitkov – s každým jedným členom z oboch kapiel a taktiež z crew sme skvelo vychádzali, nebol medzi nimi nikto so silným egom. Vzniklo tu niekoľko veľmi pevných priateľstiev. Naozaj som si nemohol želať viac, mal som pocit, že každý jeden človek, každý jeden koncert na tomto turné mi nejakým spôsobom ponúkol a priniesol niečo jedinečné. 

Z hľadiska jednotlivých miest, najviac sme si užili Prahu, Krakow, Paríž, Lausanne, Záhreb, Atény, to boli asi vrcholy turné. 


Celé turné bylo věnováno předstvení vaší nové desky „Shrines of Paralysis“. Mám hodně rád vaše předchozí alba, ale poslední počin mě doslova rozsekal. Líbí se mi, že v sobě obsahuje ještě víc temnoty, než dříve. Vytvořili jste si svůj vlastní styl, který neustále posouváte dál, vyvíjíte se. Když jste šli do studia, měli jste vše připraveno dopředu nebo jste kapelou, která vše řeší až na místě? Jak vlastně vznikaly nové skladby? 

Do štúdia vstupujeme vždy na 110% pripravení. Takýmto spôsobom máme zaručené, že spontánnosť sa postupne vyformuje a nespôsobí zbytočné prerušenia alebo nutné vyhodenie pasáží zo skladby. Taktiež aj charakter muziky je taký, že keď s ňou nie sme úplne spokojní, určite budeme mať problém s jej nahratím. Takže sme vždy mimoriadne pripravení, máme všetko do detailov naskúšané a vždy máme pripravenú pred-produkciu. 

Rovnako ako všetky naše skladby, aj proces tvorenia je značne náročný a puntičkársky. Spracúvame postupne riffy a jednoduché rytmické nápady s využitím cvičných zosilňovačov a tlmičov na bicích, čiže v pomerne tichom nastavení, aby sme hneď mohli diskutovať naše nápady a rýchlo si ich odskúšať bez väčších zmätkov. Potom tieto nápady zoberieme už do skúšobne, kde ich ešte viac zaguľatíme, zhutníme pri plnej hlasitosti aparatúry – tu je miesto, kde pracujem na formovaní bicích a všeobecnej improvizácií. Potom ďalej jednotlivé časti bilancujeme a rozčleňujeme do finálneho usporiadania. Akonáhle je schránka skladby hotová s bicími a jednou gitarovou líniou, nasleduje pred-produkcia skladby a písanie častí pre druhú rytmickú gitaru, basu a vokály. Potom sa skladby ešte okresajú, stále ich opakujeme s ďalšími aranžmánmi až priamo do chvíle, keď sa ide nahrávať celý album. 


První, co člověka doslova uhodí do uší, tak je zvuk. Je pod ním podepsán bubeník Jamie. Znamená to, že si vše nahráváte sami? Určitě je to svým způsobem velká výhoda, ale zase na druhou stranu, bývá dobré, když má kapela i zpětnou vazbu od někoho jiného. Je někdo ve vašem okolí, na jehož názor dáte? Kdy si řeknete: „Teď jsme spokojeni, takhle to chceme!“ 

Áno, náš materiál som nahrával vždy ja sám, iba okrem nášho úplne prvého dema. Z hľadiska spätnej väzvy zvonku, my máme naozaj veľmi jasno v tom, čo chceme a čo považujeme za vhodné pre našu kapelu. Ak sú traja z nás šťastní a spokojní so všetkým, potom je to to jediné na čom záleží. Stále to považujeme za akési umelecké vyjadrenie – čiže je pekné, ak sa ostatným páči, čo robíme, ale zároveň ich pochvala, či kritika nikdy nebude vplývať na to, ako pristupujeme k skladaniu hudby. Nemáme žiadne skryté bočné úmysly, chceme len priniesť ten nejlepší Ulcerate materiál, akí sme dokázali nazhromaždiť. 


Nejen já vás považuji za kapelu, která je v rámci technického death metalu skupinou, která dnes udává směr. Posouváte hranice, jste jiní, originální. Moc takových smeček v současnosti není. Všechny vaše skladby jsou opravdu hodně náročné na hraní. Obzvlášť na koncertech je to neskutečné maso! Mě by zajímalo, jak často cvičíte na své nástroje, kolikrát týdně se scházíte a hrajte dohromady? 

S kapelou skúšame trikrát do týždňa, ale taktiež trénujeme na svojich nástrojoch aj individuálne. Ja sa pokúšam okrem spoločných skúšok cvičiť tak okolo 6 hodín týždenne, niekedy sa mi to nepodarí dodržať a sú týždne, keď cvičím viac. 

Vaše texty jsou plné lidských frustrací, destrukce mysli, šílenství. Kde pro ně berete inspiraci? K vaší hudbě se perfektně hodí, jen si říkám, že působí opravdu hodně depresivně. Mám z nich alespoň takový pocit. Opravdu si myslíš, že je na tom už lidstvo tolik špatně? Já vím, stačí se rozhlédnout kolem sebe, ale také se říká, že naděje umírá poslední. 

Nie vždy chápem, keď mi niekto položí podobnú otázku – veď samotný žáner sa predsa nazýva 'death metal'. Texty musia byť negatívne a drsné, aby podporili danú muziku. Máme tu celú kopu povznášajúcej pozitívnej hudby a zatiaľ čo je celkom zjavné, že sa ľudia k nej upierajú, lebo sa chcú zabaviť, podľa mňa sa v podobnej hudbe nenachádza veľa duševného poznávania. Často to priprovnávam k filmu. Komédie a iné pozitívne filmy sú zväčša oveľa menej odceňované kritikmi ako ich dramatické, či tragické náprotivky. Nikdy som celkom dobre nepochopil, prečo je to v hudbe inak. Filmový režiséri ako David Fincher, Lars Von Trier, Alejandro González Iñárritu a ďalší sú považovaní za svetovo najviac uznávaných režisérov súčasnosti aj napriek tomu, že témy ich filmov sa pohybujú v rovnakých sférách a myšlienkach ako naše texty. 

Ja by som neočákal, alebo nechcel očakávať, že 40 top albumov by znelo ako Merzbow, ale nechcem ani kozmické, povznášajúce a podobné texty v metale. 


Jamie, nejen že jsi podepsán pod zvukem vašich nahrávek, ale ještě tvoříš i obaly desek. Přiznám se, že se mi tvůj rukopis hodně líbí. Vypadá to, že jsi muž mnoha talentů. Zajímalo by mě, jak covery vznikají? Kde pro ně bereš inspiraci? Jakým způsobem jsou malovány? 

Všetky obaly dosiek pre Ulcerate sú moje digitálne koláže. Ale mojím cieľom bolo vždy pracovať v maliarskom štýle, aby sa predišlo zjavnému "digitálnemu" feelingu z daného obalu. Nepáči sa mi, ako mnoho digitálnych prác postráda hmatateľnosť a hrejivosť, sú jednoducho len sterilnými produktami nejakých vlastných nástrojov. Zvyčajne tvorím tak, že sa pokúšam vo svojej mysli zachytiť určitý pocit, či náladu na základe našej muziky a textov. 


Mnoho lidí uzavře označení vaší hudby jako technický death metal. Já si to tak úplně nemyslím. Základy a vlivy jsou asi jasné, ale já u vás slyším a cítím i black metal, post rock, prvky jazzu. Líbí se mi právě ta vaše nespoutanost, kdy je člověk zpočátku úplně zmatený, spoustu momentů nechápe a objeví je pro sebe třeba až po půl roce. Posloucháte hodně jazz? Kdo vás vlastně ovlivňuje jako muzikanty? Tipl bych si GORGUTS, případně francouzskou scénu (AOSOTH, DEATHSPELL OMEGA). 

Jazz zaraďujem do dvoch kategórií - sú tam veci, ktoré počúvam s cieľom pripraviť si bubenícky koncept, ale vlastne tam toho nachádzam len veľmi málo. Ale sú tu súčasníci, ktorí sú naozaj skvelí - Christian Scott, Bohren und der Gore, Dawn of Midi ... 

Čo sa týka vplyvov - nie, povedal by som, že kapely francúzskej scény sú našimi rovesníkmi a nie vplyvmi. Po zoznámení sa s mnohými kapelami osobne by som povedal, že sme túto podobnú cestu objavili individuálne a zdá sa, že za posledných 5-10 rokov sa náš zvukový prejav začína trochu zbiehať do jedného bodu. Keď sme začínali, našimi vplyvmi boli prísnejšie death metalové formácie ako Angelcorpse, starý Cryptopsy, starý Hate Eternal, Vader atď. Po tom, čo sme si vypočuli Immolation, Gorguts, Today is the Day, obzory sa nám trochu začali rozširovať, boli sme fascinovaní skresleným a nepreniknuteľným zvukom. V súčasnej dobe vplyvy už nie sú dôležité, naša kapela má veľmi jasné vízie o tom kde chceme a kde potrebujeme, aby sa veci zvukovo posúvali. 


Moc dobře vím, jaké to je těžké pro kapely z menších zemí, které nemají zase takovou „metalovou tradici“. Navíc, vaše hudba není tou, která by přilákala davy. Jaké to vlastně je, hrát death metal na Novém Zélandu? Máte u vás nějaké kluby, zaměřené na extrémní muziku nebo musíte do Austrálie? 

Nový Zéland je a vždy bol neprístupným regiónov pre extrémnu metalovú hudbu hlavne kvôli nízkej populácií, ale čo je dôležitejšie kvôli priepastnej geografickej izolácií. Vždy tu bola nejaká scéna, ale okrem nejakých veľkých medzinárodných turné je Nový Zéland veľmi postihnutá a obchádzaná krajina v zmysle návštevnosti. Kedykoľvek v prípade, ak ide o trochu menšiu či viac undergroundovú akciu, často to prebieha bez garancie predaja lístkov a tak ďalej, čo znamená, že priviesť sem kapely býva logisticky veľmi náročné. 

Tu doma hráme zopár koncertov, ale snažíme sa ponechať ich na čísle 1 alebo 2 vystúpenia ročne. Máme tu 1 alebo 2 metalové kluby, ale ak mám byť úprimný, nie sú tými najlepšími, čo sa týka produkcie a hudobného zariadenia, takže si často vyberáme miesta, ktoré sú viac komfortnejšie a poskytujú nám všetko, čo potrebujeme na vytvorenie tak mohutného koncertu po zvukovej aj vizuálnej stránke ako je to len možné. 


Jaké je to u vás s koncerty? Opět máte hendikep v tom, že žijete mimo Ameriku a Evropu, kde se jezdí spousta turné. Jak je pro vás těžké dostat se na dobrý koncert? A jak na vaše vystoupení reagují fanoušci? 

V súčasnosti je celá organizácia, bookovanie koncertov a turné riadená interne – pracujeme s tour menežérom, ktorý všetko zarezervuje a my si ponechávame plnú kontrolu nad logistikou, trasou cesty a výberom kapiel, s ktorými by sme radi hrali. Je to pre nás veľký risk, keďže sme tak ďaleko, a možnosť obrovskej finančnej straty je veľmi vysoká, ak nie ste dostatočne opatrný a nepoznáte všetky možné úskalia. Z hľadiska reakcií, máme neuveriteľne vášnivých fanúšikov, za ktorých sme nesmierne vďační. Každé ďalšie turné, ktoré sa organizuje je krokom dopredu či už z hladiska návštevnosti, či pozitívnych ohlasov, takže to zrejme musíme robiť dobre. 

Dostávame mnoho ponúk od agentúr, ktoré ponúkajú podporné prostriedky pre väčšie vystúpenia, ale deväťkrát z desiatich nemajú naozajstný záujem o nás. Sme už príliš starí a tvrdohlaví aby sme hrali celý mesiac so 4-5 kapelami, ktorých primárnym cieľom je len hrať ako predkapely nejakej väčšej formácií bez ohľadu na to, kto je tou hlavnou kapelou. 


Od roku 2007 vydáváte alba víceméně pravidelně. Znamená to, že se můžeme na novinku těšit už letos? Máte připravený nějaký materiál? Myslím, že je čas na novou hudbu od vás! Navnaď trošku fanoušky, nemůžeme se dočkat! 

Poďme sa teda pokúsiť navnadiť fanúšikov, nemôžeme ich už nechať dlhšie čakať! 

Už je to asi mesiac, čo sme začali písať materiál na šiesty štúdiový album. Zatiaľ je nový materiál veľmi inšpirujúci a je posunutý takým smerom, že sa začína vyčleňovať z našej predchádzajúcej tvorby. Povedal by som, že k jeho nahrávaniu dôjde niekedy začiatkom budúceho roka, keďže naše albumy vždy potrebujú nejaký ten rok na finalizáciu. Takže očakávajte vydanie v roku 2019. 

Děkuji moc za rozhovor. Přeji vám mnoho dobrých nápadů, šílených a opravdových fanoušků a ať se vám daří i v osobním životě. Budu se těšit na další koncert i desku! Ať vás provází síla! 

Ceníme si to!

Interview - ULCERATE - I usually have a feel or a mood in mind to capture based on the music and lyrics, and I go from there.


Interview with death metal band from New Zealand - ULCERATE.

Answered Jamie Saint Merat.

Translated by Petra, thank you!

Ave ULCERATE! It is been a few months since I saw you at the concert in Prague, but I still remember your performance. It was in a small club, where I stood close to the stage, so the concert had an incredible power! How did you enjoy this show and how was doing the tour with BLAZE OF PERDITION and OUTRE? What place did you like the most in Europe? 

All of our Prague shows over the years have been phenomenal. Always an extremely humbling crowd response, and the Modrá Vopice venue has a surprising character to it. 

Touring with Blaze and Outre was easily one of our best touring experiences - every single person in both bands and crew where great to hang out with, not a single ego amongst anyone. Some very strong friendships were forged. Sonically, I couldn't have asked for more 

I really felt each and every show of the tour was something to experience and offered something unique. 

In terms of cities we most enjoyed - Prague, Krakow, Paris, Lausanne, Zagreb, Athens were all highlights. 


The whole tour was devoted to the presentation of your new record „Shrines of Paralysis“. I really like your previous albums, however, the latest one literally cut me into the pieces. I love that it contains even more darkness than before. You have created your own style, which is constantly moving ahead, evolving. When you entered the studio, did you have everything prepared for recording or you are the band, who use to manage stuff in the place? How were the new songs compose? 

We always enter the studio 110% prepared. That way spontaneity can arise and not cause disruptions or throw things off track. Also, the nature of the music is such that if you aren't fully comfortable with it, we will definitely have problems recording it. So we're always extremely well-rehearsed and preproduced. 

Like all of our songs, the composition process is a fairly arduous and meticulous process. We work up riff and simple rhythmic ideas with practice amps and practice drum pads in a fairly quiet setting so we can discuss ideas and try things out quickly without confusion. Then we'll take these ideas to the rehearsal room and flesh them out at full volume - here is where I will work out drum phrasings and general improvisations. We'll then track and dissect parts with further arranging. Once the shell of a song is completed with drums and a single guitar line, we'll pre-produce the song and write the counterpoint parts for second rhythm guitars, bass, leads, vox etc. Rinse and repeat really, with further arrangements right up until we track the album. 



First, what slammed me straight in my face was the sound of the record. Your drummer, Jamie took care about it. Does it mean, that you recorded everything on your own? Sure, it has to be advantageous, but on the other side, it could be good to have some feedback from someone outside of the band. Do you have someone in your surroundings, whose opinion is important for you? When in the writing process you say “Now we are satisfied, this is how we wanted to have it“? 

Yes, I've always recorded our material, asides from our very first demo. In terms of outside feedback no, we're very clear on what we want and what we consider appropriate for this band. If the 3 of us are happy with everything, then that's all that matters. We still consider this an artistic expression - it's nice if others like what we're doing, but at the same time their compliments or critiques will never shape how we approach song-writing. We have no ulterior motive other than producing the best Ulcerate material we can muster. 


It is not only me, who considers you as a band, which within the frame of technical death metal nowadays gives direction. You are moving the borders, you are different and original. There are not so many crews as ULCERATE. All of your tracks are really demanding for playing. Especially, at the concerts, it is really like „meat“. I am wondering, how often do you practice alone and how many times per week do you have rehearsal together? 

We rehearse 3 times a week as a band, and we all practice individually outside of this. I like to try to get 6 or so hours a week outside of band rehearsal for myself. Sometimes I don't quite have the time, other weeks I'll do more. 

Your lyrics are full of human frustration, mind destruction, madness. Where did you get inspiration for them? I think, this kind of lyrics perfectly fits your music, however, they appear as very depressive. I have at least such feeling from them. Do you really think that the mankind is so bad about it? I know, you just can look around, but I still use to say, the hope dies last. 

I never quite understand this question when it is pitched at us - the genre itself is called 'death metal'. It has to be negative and abrasive to support the music. There is an entire planet of uplifting music, and while that is an obvious place to go to if you're wanting to 'entertain' people, for me there's not a lot of soul-searching to be found there. I liken this to film: comedies and feel-good films are typically far-less critically appreciated than their dramatic and tragic counterparts. I've never really understood why music is different. Film directors like David Fincher, Lars Von Trier, Alejandro González Iñárritu et al are considered some of the world's most venerated contemporary directors, yet much of their subject matter sits in the same sphere of the ideas as our lyrics. 

At the end of the day, we're simply grouping like with like. I wouldn't expect, or want, top 40 music to sound like Merzbow, and I don't want cosmic, uplifting horse-shit lyrics in metal. 



Jamie, you are not only signed under the sound of the latest record, you were also preparing the cover art for the album. I must confess, I really like your handwriting. It looks like you are a man of many abilities. I am wondering how the cover art was created? What was the inspiration and what was the approach how the cover arts were painted? 

All of my artwork for Ulcerate is digital collages. But my goal has always been to work in a painterly style, to forego any obvious 'digital' feel. I don't like how a lot of digital work lacks tactility and warmth, and is so obviously a product of its creation tools. I usually have a feel or a mood in mind to capture based on the music and lyrics, and I go from there. 



Many people mark your music as technical death metal and end of the story. However, I don‘t think so at all. The basics and influences are probably clear, but I can hear in your music also black metal, post-rock and some elements of jazz. I really like that you are unbounded. When a person is completely confused at first, does not understand a lot of moments in songs and gets through them only after half a year. Are you listening to a lot of jazz? Who actually influences you as musicians? I would say that GORGUTS or the French scene (AOSOTH, DEATHSPELL OMEGA). 

I put jazz into 2 categories - there's the chops-factor stuff, where I'll listen for drumming concepts, but actually find very little in the music itself to relate to. There are contemporary acts which are great though - Christian Scott, Bohren und der Club of Gore, Dawn of Midi... 

In terms of influences - no I'd say the French scene are contemporaries not influences. Knowing a lot of the bands personally, I'd say we've discovered this path individually and seem to be converging a little in the last 5-10 years sonically. Our influences when we started were more stricter death metal Angelcorpse, old Cryptopsy, old Hate Eternal, Vader etc. Things started branching out for us upon hearing Immolation, Gorguts, Today is the Day - where we became fascinated with a more warped, impenetrable sound. These days, influences aren't really a thing, the band's vision is very clear on where we want and where we need things to be taken sonically. 


I know very well, how difficult it is for bands from smaller countries, where do not have such a "metal tradition". Moreover, your music is not dedicated to the huge masses. What is it like, to play death metal in New Zealand? Do you have there any clubs oriented to extreme music or do you have to go to Australia? 

New Zealand is, and always has been a difficult region for extreme metal, due to our small population, and more importantly our intense geographical isolation. There's always been scenes, but unless there is a large international act touring it's very hit and miss in terms of turn-outs. So it's often the case that whenever slightly smaller / more underground acts tour there can really be no guarantee of ticket sales etc, which makes it logistically very difficult to bring bands here. 

We play shows here, but we like to keep it to one or 2 appearances a year. There's 1 or 2 'metal' clubs, but to be honest they're not the best in terms of production facilities, so we'll often opt for venues that are more comfortable and offer what we need to make a show as sonically and visually massive as possible. 



And what about concerts and ULCERATE? Again, you have a disadvantage, because you live outside of America and Europe, where a lot of touring is taking place. How difficult is it for you to be a part of a good concert/tour? And how do fans react to your performances? 

All of our tour booking these days is handled internally - we work with a tour manager who books everything, and we maintain full control over logistics, routing and bands who we'd like to play with. It's too risky with us being this far away, the potential for massive financial loss is very high if you're not extremely careful and know all the pit-falls. In terms of reaction, we have incredibly passionate fans for which we're very grateful. Every tour we do is always a step up in terms of audience numbers and positive reception, so we must be doing something right. 

We get a lot of offers from agencies offering support slots for larger acts, but 9 times out of 10 they're not really of interest to us sonically. We're too old and stubborn to play a month's worth of shows with 4-5 other bands who aren't appealing to us just to play another band's bigger audience. 



Since 2007, you've been releasing albums more or less regularly. Does that mean we can look forward to the new record already this year? Do you have any material ready? I think it's time for new music from you! 

Let's try to draw in the fans, we cannot wait more! 

We've started writing the sixth album, and are a month or so in. The material is very inspiring so far, and is moving in a direction that I think is really going to set this album apart from our other work. We'll be aiming to record early-mid next year I'd say, our albums always take a year or so to compile. So a release in 2019. 

Thank you very much for the interview. I wish you a lot of good ideas, crazy and real fans, and good luck also in your personal lives. I will look forward to another concert and album! May the force be with you! 

Appreciate it! // J

about ULCERATE on DEADLY STORM ZINE:

pondělí 19. března 2018

Photos - DEADLY STORM FESTIVAL 12 - Šeříkovka, Plzeň - 17. 3. 2018


PHOTOS
author of photos Zdeněk Katera
- for original size click on photos
- pro zvětšení klikněte na fotky

DILIGENCE






MALLEPHYR










TORTHARRY






DEBUSTROL













REVEL IN FLESH











FANS














TWITTER